Když jsem onemocněla, vrátila jsem se ke své dávné zálibě. Pomohlo mi to překonat období, kdy jsem vůbec nemohla vycházet z bytu. Dalo by se říct, že mi to zachránilo život, bylo to asi to jediné, co mi v té době dávalo nějaký smysl. Kreativní tvorbě jsem naprosto propadla a nedokážu si svůj další život bez tvoření představit. Stále mi pomáhá zvládat mé onemocnění, nejradši bych celé dny jen tvořila a tvořila, nápadů mám na 3 životy... Kreslení, malování, šití, pletení a další tvoření bylo mým koníčkem už od dětství. Při studiu na pedagogické školy mi navrhoval můj profesor výtvarné výchovy, ať pokračuji ve studiu na výtvarné škole. Bohužel rodina mě v tomto směru nepodpořila a já jsem si nevěřila natolik, abych se vydala touto cestou...

Teď tedy jako samouk vytvářím obrazy (koláže, malby, asambláže, dekupáže, mandaly, energetické obrazy...) a předělávám staré věci, dekorace, oblečení, nábytek – baví mě dávat věcem určeným k vyhození nový život.

V době, kdy mívám depresivní ataky, mi hodně pomáhá tvorba koláží a dekupáží – trhání papíru uvolňuje napětí a skládání motivů do jiného kontextu navozuje pocit, že aspoň něco má člověk ve svém životě pod kontrolou a pomáhá mi zmírňovat úzkostné stavy.

Při malbě do barev občas přidávám různé materiály, baví mě s nimi experimentovat a líbí se mi struktura, kterou tyto věci vytváří – např. sůl, malé kamínky, přírodniny, kokos...

Ke své práci moc ráda používám „odpadky“. Co si pod tímto pojmem představit – staré noviny, knihy, karton, nepoužívaná bižuterie, zbytky látek, krajek a jiného textilního materiálu, knoflíky, drobné dekorativní předměty, umělé květiny, staré i nakřáplé nádobí, květináče, vázy, rozbité hračky, porcelánové nebo plastové figurky, vyřazené oblečení a jeho součásti, kelímky od jogurtů atd. Prostě to, co by za normálních okolností skončilo v popelnici nebo na sběrném dvoře.

Předělávám také staré obrazy nebo používám k tvorbě jejich rámy.