Fotograf Daniel Kreissl představuje svou tvorbu posledních tří let na výstavě Od chaosu k řádu. Symetrická fotografie v Týnské literární kavárně v Praze. Některá jeho díla evokují v divákovi fantaskní přízraky a démony, kteří jej uhrančivě pozorují z obrazové plochy, jiná ho uvádějí na práh abstrakce. Výstavu Daniela Kreissla v Týnské literární kavárně můžete navštívit do 31. března.
Berounský rodák Daniel Kreissl (1974) se věnuje fotografování již od svých jedenácti let. Za tu dobu přešel od klasické fotografie k digitální a vedle fotografických přístrojů vystřídal i řadu tematických okruhů tvorby. Věnoval se portrétu, krajině, nočním scénám, motýlům a hmyzu, komponovaným zátiším. Převážnou část jeho tvorby lze charakterizovat jako inscenovanou fotografii. Jeho soustředěný zájem o práci se světlem se projevuje v experimentování s umělým osvětlením scény a dlouhou expozicí.
|
Obr. 2. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2019, 40x50 cm |
Obr. 3. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2019, 40x50 cm |
Nový a výrazný inspirační impulz můžeme sledovat ve vývoji Kreisslovy tvorby od roku 2019, kdy se začal věnovat symetrické fotografii. Mezi převažujícími přírodními náměty snímků nalezneme dvě dominantní série motivů. Jednak sukovité, zvrásněné a pokroucené kmeny, jednak chaotické skrumáže velkého množství přírodních prvků, jako jsou větve a kořenové pletence stromů, stonky, listy a květy rostlin. Náměty obou okruhů autor metodou digitální symetrické transpozice proměňuje v sugestivní obrazy na pomezí světa reálného a světa představ.
Symetrie je mocným kognitivním a estetickým principem, který vnáší do složitých, zdánlivě náhodných struktur jednoduchý prvek řádu a znásobuje tak jejich imaginativní potenciál. S tímto faktem pracoval již roku 1921 švýcarský lékař Hermann Rorschach, autor známého psychologického testu založeného na interpretaci tzv. Rorschachových obrazců. Není překvapivé, že symetrie sehrála významnou roli i v dějinách umění od samých počátků až do současnosti. V kontextu moderního českého umění nám pojem symetrie evokuje zejména symetrické fokalky Josefa Istlera z období války, symetrické strukturální grafiky Vladimíra Boudníka ze šedesátých let anebo tzv. inversáže fotografa Milana Nápravníka z let sedmdesátých. V současném českém umění se symetrie výrazně uplatňuje například v tzv. „vytrhávané malbě“ Patrika Hábla.
|
Obr. 4. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2019, 40x50 cm |
Obr. 5. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2019, 50x70 cm |
Daniel Kreissl používá dva odlišné postupy digitálního zpracování obrazu, které vedou ke zcela rozdílnému výsledku. V prvním případě aplikuje zrcadlovou symetrii podle jediné vertikální osy. Na výsledném snímku se následně vynořují tváře imaginárních bytostí, někdy výrazu dost děsivého na to, aby si zasloužily označení stromových duchů, démonů či přízraků. Podobné přízraky se zjevují na symetrických fotografiích Milana Nápravníka, které jejich autor označoval termínem inversáže. Zatímco známý surrealistický umělec pracoval s klasickou černobílou fotografií, Daniel Kreissl výtvarný účin svých symetrií umocňuje barvou. Přitom je třeba ocenit, že k počítačovému zpracování snímků přistupuje velmi disciplinovaně a využívá je pouze k jemnému vyvážení přirozených barev, nikdy ne k digitální barevné manipulaci.
Další vývojový stupeň v Danově tvorbě představují fotografie s dvojitou neboli křížovou symetrií, uspořádanou současně podle vertikální i horizontální osy. Tematickým materiálem těchto prací jsou obvykle již zmíněné náhodné skrumáže větví, kořenů, travin, roští a listů. Symetrie zde uspořádává obraz hustě zaplněný velkým množstvím drobných přírodních elementů, místo hlav přízraků a démonů se však z chaosu vynořuje nesmírně složitý, nesnadno čitelný, avšak intuitivně jasně vnímaný řád. Můžeme v něm objevit bordury prastarých iluminovaných rukopisů, bohaté secesní rostlinné dekory, případně také okenní kružby či kroužené žebrové klenby pozdně gotických kostelů a katedrál.
|
Obr. 6. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2020, 60x90 cm |
Obr. 7. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2020, 60x90 cm |
Náměty pro své snímky nachází Daniel Kreissl v přírodních zákoutích v okolí rodného Berouna. Fotografuje v ranních nebo naopak večerních hodinách, aby využil optimální podmínky slunečního světla, které občas dotváří parciálním umělým osvětlením. Jeho stěžejním námětem zůstává říše stromů a rostlin, v níž se v nespočetných, spontánně vznikajících variantách projevuje magická tvůrčí síla přírody. Inspiraci však dokáže nalézt i ve světě civilizace, třeba na skládce kovového šrotu. V druhé fázi tvůrčího procesu objevuje ve zdánlivém chaosu smysl a řád. Některé fotografie, založené na symetrickém uspořádání bezpočtu nepatrných přírodních detailů, dokáží diváka znejistit o skutečné povaze nasnímaného materiálu a ocitají se tak na prahu abstrakce. Co divák objeví v takovém obrazu, závisí především na jeho osobní vizuální zkušenosti a schopnosti imaginace.
|
Obr. 8. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2020, 60x90 cm |
Obr. 9. Daniel Kreissl: Bez názvu, symetrická fotografie, 2020, 60x90 cm |
Text: Jiří Bernard Krtička
