V květnu si budeme připomínat výročí sto let od smrti zakladatelské osobnosti českého moderního sochařství Jana Štursy (15. května 1880 Nové Město na Moravě – 2. května 1925 Praha). Do českého prostředí osobitě transponoval příklady čelních evropských modernistů Émila Antoina Bourdella, Aristida Maillola a zejména Medarda Rossa. Charakteristika časné sochařské tvorby se zračí v díle Melancholické děvče (1906), které lyricky ztvárňuje niterný svět mladé generace. Tragédie první světové války se vyčerpávajícím způsobem vepsala do jeho života aktivního vojáka, který byl vysvobozen profesurou na pražské Akademii.
S obdobím po první světové válce je spojena monumentální veřejná plastika neoklasicistní stylizace nejen pomníkového typu, ale také hluboce humanistických témat, které vyvstaly v souvislosti se světovou válkou (Raněný, Ikaros a další). Jeho vliv na prostředí českého umění byl umocněn působením na Akademii výtvarného umění v Praze, kde vychoval silnou generaci autorů od Jana Laudy až po Zdeňka Pešánka.
Prezentace v Kabinetu grafiky Domu umění má přirozenou dominanci ve Štursově kresbě a grafice a je doplněna dvěma ukázkami sochařské tvorby.

Kurátor: Jiří Jůza

Galerie výtvarného umění v Ostravě