Je nám velkou ctí, že můžeme letošní druhou zahraniční výstavou v českobudějovickém Domě umění představit díla třech současných japonských umělců.

Výstava se pokouší konfrontovat západní a japonské umění pomocí kontrastu sochařské perspektivy děl Atsua Hukudy, vytvořených převážně z plátkového zlata, a obrazové perspektivy plátkového stříbra Shuheie Fukudy, jak se mění v čase, při použití tradičních japonských materiálů a technik. Jejich umělecký postoj je utvářen tradicí a kulturou generací formujících a prohlubujících uměleckou školu Ryuha. Zároveň se setkáváme s třetí „cestou“, představující díla Kenjiho Yanagiho. Ten od 80. let 20. století vytváří díla odrážející paměť
a konfrontující duality těla a mysli.

Ryuha je umělecká škola, v níž stylizované a strukturované dovednosti, techniky a tradice jsou kolektivně předávány jako dědictví. To se zpravidla děje podle rodové linie patriarchy nebo prostřednictvím studentů školy, stejně jako tomu bývá v případě ikebany, čajového obřadu či bojových umění. V japonském malířství jsou z těchto škol a stylů Ryuha obecně nejznámější Tosa-ha, Kano-ha a Rin-pa. Tvořit ve stylu dnes známém jako Rin-pa začali v Kjótu v 17. století Koetsu Honami (1558−1637) a Sotatsu Tawaraya (rok narození a rok úmrtí nejsou známy). Poté byl rozvíjen v 18. století Korinem Ogatou (1658−1716) a jeho mladším bratrem Kenzanem Ogatou (1663−1743). Tento styl zdědil a do Eda uvedl malíř Hoitsu Sakai (1761−1828) a po něm mnozí další. Hlavními rysy stylu Rin-pa jsou: používání plátkového zlata/stříbra jako podklad malby; opakování stejných ornamentálních vzorů; založení malířské techniky nazývané Tarashikomi (vkapávání druhé vrstvy barvy ještě než první zaschne); častější výskyt asymetrické kompozice než symetrické; a uspořádání těchto prvků na jediný plochý povrch – například podklad z plátkového zlata/stříbra, graficky malovaný strom a ornamentální vzory.

Atsuo Hukuda se narodil v roce 1958 v Hokkaidó, dnes žije v Shibukawě. Jeho tvorba se po desetiletí točí kolem snahy o spojení východní tradice se současnými aspekty umění západního. Při tomto hledání nachází staré materiály, které byly dlouho odsunuty stranou hlavního proudu, jako například plátkové zlato a stříbro či lak uruši, jejichž prostřednictvím zkoumá identitu japonského umění. Série jeho prací vyzdvihují individualitu samotných materiálů prostřednictvím minimálních zásahů. Komorní, tichá díla jsou zde jako zrcadlo odrážející divákovy pocity.

Shuhei Fukuda, narozen v prefektuře Gunma v roce 1997, žije v současné době v Tokiu – absolvoval doktorandský program v ateliéru nástěnných maleb na Graduate School of Fine Arts, Tokyo University of the Arts. Po studiu japonské malby se pokouší o moderní přístup

s využitím tradičních japonských materiálů a technik. Zajímá se o vztah mezi hmotnou proměnlivostí a vnitřním světem v rámci procesu stárnutí.

Ve své tvorbě využívá japonského papíru a plátkového stříbra jako základu díla sestávajícího z monochromatických ploch, které podléhají fyzickým a klimatickým podmínkám konkrétní geografické lokality. Tento proces mu umožňuje analyzovat, jak čas spolu s okolním prostorem zasahují do proměny díla, jeho fyzických i vizuálních podob. Estetická změna je konstruována jako výsledek souhry mezi krajinou, prostředím a vlastním materiálem, tedy listem stříbra.

Zde Shuhei vystavuje nová díla, která vznikla během jeho nedávného pobytu v Yunohana Hut v Okamoto-ya ve městě Beppu, známém japonském letovisku s horkými prameny. Chata Yunohana je tradiční japonský architektonický prostor s doškovou střechou, ideální pro lázeňské aktivity. Uvnitř chaty stoupá sirná pára, charakteristická
pro tamní horké prameny, kterou autor využívá v rámci svých pracovních „metod“. Jejím působením dochází k reakcím, působícím jedinečným, neopakovatelným způsobem
na jednotlivá díla, jejichž základem je povrch potažený plátkovým stříbrem.

Autor k tomu uvádí: „Každé dílo je připomínkou toho, co jsem v přírodě během výrobního procesu zažil a vnímal. Rád bych zdůraznil, že tak, jako se pomalu objevuje příroda a krajina, i obrazy se nám postupně odhalují ve své celistvosti. Moje vnímání a paměť jako mentální nástroje mi umožňují zaznamenávat a uchovávat prožitky a konstruovat dočasnost ze součtu našich zkušeností. Aniž bych byl vázán náboženstvím nebo vírou, vyjadřuji překvapení, dojetí, lásku a melancholii z pomíjivosti života. Jde o ryze lidské emoce, které přesahují povrchnost a jsou si vědomy dočasnosti.“

Kenji Yanagi, narozený ve Fukuoce v roce 1961, žije v současnosti v Saga, kde vedle své tvorby působí rovněž pedagogicky na Fakultě umění tamní univezity. Yanagi se pohybuje především mezi sochařstvím a kresbou s osobitým, dá se říci až fyzickým projevem, který spolu s využitím monochromatické barvy jsou určitým dokladem jeho způsobu vnímání světa. Yanagiho život je v souladu s přírodou, což pro něho znamená cestu ke svobodě, kde se člověk musí neustále vyrovnávat s událostmi, jež nemůžeme ovlivnit a které naopak ovlivňují jeho.

V Českých Budějovicích se autor představuje kresbou a prací, jež se váže k Urakami Tenshudo (Katedrála Urakami). Sám toto dílo komentuje: „Pouhým okem neviditelné atomy a subatomární částice jsou tajemné entity a svět zobrazovaný kvantovou mechanikou je z našeho každodenního života těžko pochopitelný. Pokaždé, když se dozvíme o tomto tajemném světě, jsme překvapeni čistou intelektuální zvědavostí a z nějakého důvodu pociťujeme pocit strachu. Je to pravděpodobně podobný pocit, jako když otevíráte Pandořinu skříňku. Svět, ve kterém žijeme, je celý tvořen elementárními částicemi a zdá se, že i základní lidské emoce (vztek, radost, smutek, úzkost, překvapení, znechucení, strach atd.) jsou jen trikem elementárních částic.“

Katedrála Urakami (dokončena v roce 1925) v Nagasaki byla téměř úplně zničena atomovou bombou
dne 9. srpna 1945. Část zdi, která poté zůstala, byla přesunuta do parku hypocentra
a zachována dodnes. Yanagiho dílo bylo vylisováno právě z části této zdi a vyrobeno
z fosforeskujícího skla, které v prostoru vyzařuje slabé světlo. Neviditelné může být v jistém okamžiku viditelné.

Výstava „Tři cesty, tři metody“ představuje tři umělce, jejichž díla vytvořená třemi unikátními metodami oživují tradiční japonské techniky a zároveň nové perspektivy současného umění. Nabízejí práce, které, ač se nevyznačují znaky narativnosti, mají schopnost hlubokého sdělení. Setkáváme se s díly nepodléhajícími módním trendům, třem metodám, kterými se autorům daří velice citlivě intervenovat do daných prostorů a vytvořit prostředí naplněné tichem, krásou a klidem.

Dům umění města České Budějovice — Galerie současného umění a architektury