Výstava představuje výběr prací z posledních dvou let, ve kterých se Dominik Běhal soustředil na subjektivní a intimně laděnou rekonstituci malířského média. Podoby i obsahy jeho maleb vyrůstají z různých tradic a hloubek evropské kulturní paměti. Jde o jakési sondy k rozličným etapám vývoje západního malířství a obrazu obecně. Běhalovy fresky čerpají z ornamentálnosti středověké knižní iluminace i z důrazu na abstraktní skladbu figurálních kompozic obrazů rané renesance.

Jeho plátna se pohybují na široké výrazové škále od jemné splývavé malby, přes pointilistickou meditaci k expresivnímu pojetí obrazu. Zaujetí krajinomalbou a akty se často protínají ve volbě motivu koupání a v archetypálních figurálních scénách v přírodě. Tuto obrazovou řeč a náměty natolik zabydlené v našem kulturním podvědomí ale Běhal podrobuje určitém otřesu: rozkládá je na základní prvky, aby je opět složil dohromady s pozměněnou vnitřní strukturou. Tyto posuny, ač nejsou na první pohled vždy patrné, zbavují jeho malby samozřejmosti, která nám obvykle znemožňuje obrazy vyrovnávající se s odkazy minulosti dobře uvidět a ruší jejich kouzlo.

Galerie Sýpka