Lept Dobrá kočka, která nemlsá z roku 1646 patří k nejznámějším i nejzáhadnějším dílům Václava Hollara; můžeme ho označit za jeho ikonické dílo. V Hollarově grafické tvorbě nacházíme také další listy s tematikou koček, „hodných“ i „proradných“. Toto protikladné pojetí odpovídá ambivalentnímu vnímání a zobrazování koček ve starém evropském umění.
Kočky se v evropské grafice objevují od 16. století, zprvu jako doprovodný motiv, posléze i jako hlavní námět. Oblíbené byly zejména u nizozemských a vlámských umělců 17. století. Umělce lákaly svou zábavností i záhadností a dalšími mnohoznačnými charakteristikami. Byly zobrazovány nejen v rámci žánrových, alegorických, portrétních či přírodovědných výjevů, ale také na obrazech s náboženskou tematikou. Figurovaly jako nositelky symbolických či mravoučných významů, kupříkladu v bajkách či satiře. Zachycení jejich jemného kožichu bylo navíc pro grafiky výzvou a příležitostí k projevení uměleckého mistrovství.
Komorní výstavu grafických listů a kreseb doplňuje obraz Blázen s kočkou z okruhu předního malíře vlámského baroka Jacoba Jordaense.

Národní galerie Praha – Schwarzenberský palác