27. června 2024 - 29. prosince 2024
Tadeusz Kantor: Portrét matky, 1976, kombinovaná technika, fotografie, Kunstmuseum Bochum |
Ghetto střední Evropa: Ve znamení souvislostíMuzeum umění Olomouc — Muzeum moderního umění, Denisova 47, Olomouc27. června 2024 - 29. prosince 2024
Muzeum umění v západoněmecké Bochumi se stalo v letech 1972 až 1996 nepravděpodobným centrem české, československé, potažmo středoevropské kultury. Zasloužil se o to tehdejší ředitel instituce Petr Spielmann, historik umění pocházející ze známé židovské česko-německé rodiny, osudem emigrant, povahou Evropan. Spielmann zde působil nejprve jako kurátor a koncepci instituce, která je regionální, v pravém slova smyslu komunitní, přesto má globální přesah, začal aktivně promýšlet už pod vedením svého předchůdce Petera Lea. Vyvrcholením jeho snah bylo založení „festivalu cizinců“ Kemnade International (1974), respektive otevření nové muzejní budovy (1983), jejímiž architekty byli autoři slavné dánské Louisiany, Vilhelm Wohlert a Jørgen Bo. Tekoucí prostor, který není rozdělen na vnější a vnitřní, veřejný a soukromý, přirozeně v sobě zahrnuje místa studia a kontemplace, knihovnu se studovnou (její návrh mimochodem vytvořila jiná Středoevropanka, Terry Haass), společenský sál Forum i místa aktivní zábavy, prostor, který je z podstaty chápán jako kreativní, je legendou o sobě sama. Sbírka, jíž zde Spielmann spolu se svými kolegy vytvořil, se kritického zhodnocení dočkává právě nyní. Podobně jako tomu bylo v případě první edice trienále SEFO (2021), i nyní je jeho součástí historická sonda, která dává současné progresivní tvorbě pevný základ. A je zároveň impulzem pro zahájení nového výzkumného a edukačního projektu, který bude Muzeum umění Olomouc řešit v následujících letech, v souvislosti s přípravou na otevření nové expoziční budovy Středoevropského fóra, vznikající podle návrhu Jana Šépky. Program věnovaný výzkumu regionální novomediální kultury CEAD: New Media Museums tak střídá reflexe institucionální politiky a sbírkotvorné praxe. Spielmannovo pojetí střední Evropy jako integrální součásti evropské kulturní tradice, chápání uměleckého díla jako finálního „monumentu“ i snaha rozvíjet muzejní instituci jako otevřenou platformu, jako veřejný prostor, je pro SEFO podnětem k promýšlení své vlastní pozice a společenské role.
|