Lidská tvář v současné době podléhá tlaku. Na biologické úrovni je nezastupitelným nástrojem komunikace, z čehož logicky vyplývají různé strategie reklamy a marketingu. Všudypřítomný kult krásné mladé tváře opanuje veřejný prostor. Stává se ikonickým konstruktem úspěchu, což sebou přináší tlak na ty, kteří takové kritérium nesplňují. Tvář je nástrojem vlivu a podněcuje aktéry této hry k různým úpravám, aby vizáž měla patřičný dosah.
V současné figurální malbě naproti tomu existuje významný trend lidskou tvář nezobrazovat, deformovat, skrývat nebo ji zaměňovat za jinou předmětnost. Vzniká nápadná inverzní polarita mezi tím, co se s lidskou tváří děje ve veřejném prostoru, včetně sociálních sítí, a onou beztvářností v malbě. Malířská absence obličeje tak může sloužit jako spekulativní paradox, který poukazuje právě na procesy jeho všudypřítomné zbytnělosti a zneužití.

Vystavující autoři:
Josef Bolf, Aleš Brázdil, Václav Buchtelík, Jakub Čuška, Dalibor David, Jakub Janovský, Adéla Janská, David Jedlička, Samuel Kollárik, Jiří Kuděla, Pavla Malinová, Jiří Marek, Barbora Mikudová, Daniel Pitín, Zbyněk Sedlecký, Adam Štech, Tomáš Tichý, Jan Vytiska

Kurátor: Jaroslav Michna

Galerie výtvarného umění v Ostravě