Strategie, jaké umělec může zaujmout, aby získal prostředky pro svou nezávislou tvorbu, se v 19. století výrazně rozvíjely. Měnil se vztah zadavatelů a umělce, vztah výtvarného díla a publika, měnily se i samotné tržní mechanismy. Rozhodující roli původních mecenášů přebrali sběratelé, veřejní i soukromí objednavatelé formou uměleckých soutěží, výstavy, obchodníci s uměním, nakladatelé nebo spolky.

Výstava nemá ambice vystihnout proměnu výtvarného pole ve vší komplexnosti. Otázky sběratelství nebo mecenátu ponechávají autoři stranou a zaměřují se na vztah umělce
a publika a vlastní umělecké strategie, které ovládala touha zaujmout a prodat. Klíčovou roli při tom hrála (a hraje) reklama, stejně jako mimoumělecké profese, vycházející buď
z původních řemeslných činností, nebo naopak uplatňující nové technologie, jako třeba reprodukční techniky nebo ilustraci. Jakým způsobem umění a vůbec umělci vstupovali na scénu reklamního prostředí? Jak vypadala reklama na umění, a jak se naopak
z umění stala reklama?

Výstava se soustředí na tři podstatné kapitoly bohaté umělecké scény 19. století: jednak na to, jak reklama mohla ovlivňovat umění; dále na to, jak se umělecké dílo profilovalo jako reklama prostřednictvím různých variant multiplikace; a konečně na to, jakými způsoby mimo veřejné zakázky nebo sběratelství umělec do tržního prostředí vstupoval. Kritika tržního prostředí a kapitálu byla také nedílnou součástí uměleckých vyjádření především doby fin de siècle.

Vystavena budou díla klíčových osobností raně moderního umění, jako byli Norbert Grund, Josef Navrátil, August Bedřich Piepenhagen, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav Myslbek, Luděk Marold či František Kupka.

Výstava byla připravena ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy.

Výstava vznikla k 44. ročníku plzeňského mezioborového sympozia: Trh a kapitál v české kultuře 19. století v rámci festivalu Smetanovských dnů.

Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň "13"