Vztah mezi realitou a jejím mediálním obrazem není samozřejmý. Jedná se o několikafázový proces, na jehož konci by v ideálním případě měla stát pokud možno co nejvěrnější reprezentace původní skutečnosti, tedy to, čeho se nám v zrcadlovém labyrintu informačního světa dostává stále méně. Instalace Mateje Al -Aliho v konceptuální zkratce ukazuje podmínky, za nichž k převodu reality do jejího mediálního odrazu dochází.

Mohlo by se zdát, že realita sama má v autorově chápání jakousi dvojdomou, hérakleitovskou pod- statu – zdánlivě si zachovává svoji neměnnou podstatu, ale ve skutečnosti je v neustálém pohybu („nevstoupíš dvakrát do jedné řeky“). Tak bychom na první pohled mohli chápat symbolický význam otočné nádoby, uvnitř níž se nachází voda. Nádoba se otáčí, tekutina v závislosti na pohybu nádoby neustále mění svůj tvar, protože je ale tento pohyb pomalý, zůstává hladina tekutiny nehybná. Jed- ná se ovšem skutečně o pohyb samotné reality, anebo se jen neustále mění perspektiva toho, kdo ji pozoruje? Věci se nám, jak si povšiml Kant, přeci nedávají samy o sobě. Procházejí filtrem našeho vnímání a zároveň i naší interpretace. Kamera-pozorovatel není fixována k pozici hladiny, nýbrž se otáčí spolu s nádobou. Pokud si takový permanentní pohyb našich perspektiv (perspektiv vnímání, ale také perspektiv interpretačních) neuvědomíme, bude nutně v neustálém pohybu i naše svědec- tví o pozorované realitě. Nikdy nebudeme schopni uchopit a adekvátně vyjádřit to, co je podstatné. Substance se promění v chaotický tanec akcidencí. Obraz hladiny, promítaný projektorem, se bude otáčet také a fakt nehybnosti hladiny se ztratí v mediálním „překladu“. Při prezentaci obrazu reality je proto nutné brát tento deformující vliv v úvahu. Nejde tedy jen o perspektivu pozorovatele, ale i stanovisko toho, kdo následně o pozorovaném informuje. Otáčí-li se kamera, musí se paralelně (a absolutně synchronně) s ní otáčet i projektor. Deformující vliv recepce reality musí vyvážit ade- kvátní nástroje mediální prezentace. Jinak se z pravdivého svědectví stane čirá fabulace.

Al -Aliho instalace tedy není pouhou sofistikovanou, ale nezávaznou hrou proměnlivých perspektiv, nýbrž důvtipnou morální alegorií procesu vytváření mediální reality.

Východočeská galerie v Pardubicích - Dům U Jonáše