Jak sama autorka říká, tvorba pro ni nadále nepřestává být královstvím imaginace, subjektivního vnímání a myšlení. Výběr z obrazů a kreseb prezentovaných v konfrontaci se staršími díly provází téma introspekce jako způsob vidění i podstatný impuls abstraktní tvorby. Introspekce poodhaluje neklidné i poetické momenty v tvorbě brněnské autorky, jejíž umělecký projev zahrnuje jak meditativní a lyrické polohy, tak expresivní a symbolické vyjádření. Jednotící téma introspekce umožňuje sledovat v daném výběru děl jeden z významných momentů v její tvůrčí práci. Představuje subjektivní způsob nahlížení a interpretace vnějších dějů, které se odehrávají mimo výsostné území vnitřního světa.

Právě schopnost zaznamenat osobitým způsobem své uvažování a prožívání poskytuje možnost čerpat z podnětů reálného světa a přitom ve svém nitru stvořit magický prostor imaginace s vlastními zákonitostmi. Introspekce tak může zprostředkovat určitý druh dialogu probíhající nejdříve v mysli a následně v procesu práce v obraze, v neustálém přenosu impulsů z jedné strany na druhou, aby rezonoval později také v mysli diváka. Jde o navázání spojení reálných prvků - které rozpoznáváme, přestože ne vždy je lze přesně identifikovat - s obzory onoho bájného království.

Snová zkušenost a prameny podvědomí však nepřináší jen idylické krajiny v mírném bezčasí či v podmanivých barvách se otevírající panoramata. Ani tam, kde se objeví ironická nadsázka, nezůstává sdělení u jednoduché hry a tušíme, že podtextem mohou být naopak závažná témata lidského života. Patos je přesto malířce cizí, stejně tak se brání opakování a povrchnosti. Okouzlení z bezprostřednosti a spontaneity přitom nabízí zůstat u estetického zážitku, komplikované spodní proudy jako by snad ani neměly být prozrazeny. Introvertní charakter některých děl mnohdy ani neumožňuje odkrýt skutečné zdroje, přesto je zřejmé, že odráží i náročné životní etapy a zlomy osobních změn.

Výrazné horizontální či vertikální linie často neslouží jen ke zdůraznění prostorového vymezení jednotlivých prvků v obraze, ale jako určité neklidné hranice mohou také připomínat neustále probíhající dialog vlastního nitra. Pro malířku je noc duší dne a také dobou, kdy tvoří. Mezi nocí a dnem, v čase na rozhraní, kdy jednotlivé dny splývají. Ke snům, po nichž by myšlenky hladce sklouzly, je ještě daleko, hranice každodennosti ale už byly také opuštěny. Nezbývá než se pohybovat na rozhraní, kde jedno neskončilo a druhé nezačíná. Den, z něhož vzešly stopy imaginace, tak umožňuje naplnit představy nakročené ke snění. I tento dialog je u Zdeny Höhmové mnohdy provázen tvůrčím bojem, který zůstává dobře patrný v jednotlivých vrstvách a jejich překrývání, jako součást odmítnutí rafinovaného směřování k předem vypočítanému. Význam práce s hmotou a výtvarnými prostředky umožňujícími originálním způsobem pracovat nejen s barvou a linií, ale také s objemem a strukturou, jsou malířce spolu se smyslem pro experiment vlastní.

Sdělení se tak prosazují skrze ne vždy hladký, ale často téměř reliéfní povrch obrazu, na němž jsou znát stopy po vrypech nožem, zásahy špachtlí či zrnka korundového písku. Charakteristická však zůstává olejová malba v kombinaci s kresbou uhlem nebo grafitem. Stopy vnitřních zápasů i intuitivní práce s vlastním výtvarným jazykem a schopnost proniknout k podstatě vnímaného přináší mnohdy vypjaté kontrasty. Na druhé straně ve specificky vystavěném abstraktním prostoru obrazů, který byl předznamenán v minulosti konkrétními krajinnými či figurálními motivy, dokáže malířka svou poetičností a otevřeností proměnit vnímání reality. Vybízí k tichému dialogu s vlastními myšlenkami.

Text: Soňa Novotná

Zdena Höhmová (nar. 1955 v Brně)

Malířka, grafička a ilustrátorka působící v Brně i Praze vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u Františka Jiroudka, dnes je členkou Jednoty umělců výtvarných v Praze, Sdružení Q, Volného spolku výtvarníků FF16 a Spolku pražských výtvarných umělců. V minulosti mimo jiné působila na pedagogické fakultě brněnské univerzity, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. Od roku 1981 uspořádala přes sto autorských výstav a zúčastnila se přibližně sto osmdesáti společných výstav, včetně prezentací v zahraničí. Její dílo je zastoupeno mimo jiné ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea města Brna, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, ale také v zahraničí (USA, Belgie, Francie, Rakousko). V roce 2001 pak byla vydána Nadací Universitas Masarykiana monografie věnovaná autorce a jejímu dílu autorů Jiřího Hlušičky a editora Jaroslava Maliny. Za svou tvorbu obdržela malířka řadu ocenění jak u nás, tak v zahraničí. Jako výrazná osobnost současné české výtvarné scény byla oceněna Cenou města Brna za rok 2012.

Art Gallery Brno