Tvorbu malířů Jaroslava Grodla a Matěje Lipavského spojuje ambice zachytit všední věci tak, abychom je začali znovu bezprostředně vnímat. Dobrodružství jejich obrazů začíná v místech, momentech a situacích známých a přehlížených. A přesto nebo snad právě proto jsou provokativní, znepokojující, krásné.

U Matěje Lipavského jsou obrazy zastavením, autor v nich zaznamenává především přírodu, hru světla a barev, přírodní procesy. Maluje buď v plenéru, nebo podle paměti. Jeho krajina není realistická v tom smyslu, že by bylo důležité lokalizovat místo, kde obraz vznikl. Mnohem více je to subjektivní záznam fyzického prožitku a zvěčnění neustálých proměn světla, dějů, barev. Jaroslav Grodl se věnuje především figurálním motivům. Jsou to portréty postav, davu a městských situací v jejich anonymní a tekuté podobě. Autor k nim často přistupuje prostřednictvím sekvencí, zachycení fází a posunů v pozorování stejného místa, osoby.

To, co oba malíře spojuje, je snaha o zachycení pomíjivé konstelace a samotného kontextu prostředí. Nemalují tedy to, co vidíme na první dobrou, ale spíše to, co běžné percepci uniká, co vzniká v mezeře mezi věcmi, lidmi, ději. Výstava Nekoukáš? je tak především pozváním k vnímání obrazu jako vizuální události a prožitku.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě [Komenského 10]