Miroslav Koval patří k autorům silné, i když svým způsobem nenápadné umělecké výpovědi. Na formování jeho osobnosti mělo přirozeně vliv období dětství a dospívání, které prožil v Litoměřicích. Zde rodinu zasáhly státní represe 50. let 20. století, rodiče byli z politických důvodů uvězněni a oba jejich synové byli umístěni do dětského domova. Už tenkrát byla pro Miroslava Kovala příroda nepostradatelnou a vlastně jedinou inspirací. V druhé polovině uvolněných 60. let mu bylo umožněno absolvovat Akademii výtvarných umění v Praze, kterou dokončil v ateliéru Františka Jiroudka na samém počátku normalizace, v roce 1971. Setkal se tu s podobně smýšlejícími spolužáky a poznal zde svou budoucí ženu, malířku Anežku Jílkovou (Kovalovou). Z vyučujících ho významně ovlivnil Jiří John, především svým specifickým pohledem na krajinu.

Už na Akademii Miroslav Koval směřoval k tvorbě oproštěné od nadbytečných prvků a jednoduchými výtvarnými prostředky, včetně redukované škály barev, se pokoušel zachytit podstatu okolního světa. Inspirovalo ho především bezprostřední okolí: zahrada, potok protékající na jejím okraji, kopec, který měl každodenně před očima při pohledu z ateliéru, pole, stráně anebo pohoří Jeseníků na obzoru. V přírodních strukturách se pokoušel vypozorovat, pochopit a ztvárnit hmotu a rytmy země, sledoval vnitřní sebeutváření přírodních prvků. Po absolutoriu se spolu se ženou trvale usadili v Sobotíně. Obec na Šumpersku si pro svou životní cestu manželé zvolili mimo jiné i kvůli tichosti místa. Vzdáleni od ruchu světa i od uměleckých center se zde v bezprostředním kontaktu s přírodou mohli každý po svém soustředit na vlastní tvorbu.

V polovině 80. let v tvorbě Miroslava Kovala z praktických důvodů převážila kresba, která mu umožňovala intenzivnější sblížení s krajinou, propojení se s konkrétním místem a bezprostřední zachycení širokého spektra vjemů. Kromě malby a kresby se věnoval fotografii a fotoprůsvitům, specifické technice fotografického záznamu zvětšenin přírodních prvků. S autentickou uměleckou výpovědí rezonuje i Kovalovo kurátorské působení. Od roku 1994 až do své předčasné smrti v létě 2022 kurátorsky vedl Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Po dobu téměř třiceti let zde odprezentoval více jak tři sta výstav, přičemž každou doprovodil vlastním textem. Program galerie si záhy získal respekt odborné i široké veřejnosti.

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích výstavu pořádá k autorovým nedožitým osmdesátinám. I když se nejedná o retrospektivu, v maximální možné šíři představuje bohatost, specifickou tichost a současně neochvějnost Kovalovy tvorby. Prezentovány jsou všechny techniky, které používal. Jednotlivá média se vzájemně doplňují, ovlivňují, prolínají a společně tvoří nedílný celek. Název výstavy a doprovodného katalogu V souznění se zemí odkazuje k silnému a bezprostřednímu vztahu autora k místu jeho bytí.

Kurátorka: Alena Beránková

SGVU — Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích