Motto „Make friends, not art“, v poslední době často skloňované v souvislosti s přehlídkou Dokumenta, není jen komprimací myšlenek a realizací indonéské skupiny ruangrupa, která kurátorsky za loňskou tolik sledovanou kasselskou přehlídkou stála, ale dlouhodobou tendencí, která využívá uměleckých prostředků spíše ke komunitním či společenským cílům, než k tvorbě estetických artefaktů. Naslouchání indonéskému hlasu, v mnoha ohledech tak osvěžujícímu v evropském prostředí, tak není konkrétně v tomto smyslu exotickým importem, jako spíše výsledkem místních úvah. Zamýšlená výstava v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě reflektuje lokální situaci umělců na Vysočině, kteří se v prostředí mimo umělecká centra etablují spíše společenskými aktivitami; zakládáním spolků, pořádáním kulturních akcí, působením skrze divadlo nebo různé druhy komunitního neformálního vzdělávání, nežli vlastní výtvarnou činností. Právě prostřednictvím těchto aktivit představí umělkyně a umělce z několika obcí Vysočiny, kteří se zde buď narodili, nebo sem po studiích na vysokých uměleckých školách přesídlili. Podobně jako její aktéři, bude i samotná výstava aktivní, znejišťující výraz „doprovodný program“. Z OGV se stane jakési open space centrum, kde se snídá, čte, tiskne grafika, hraje florbal, přespává, maluje, kapely i divadelní soubory zkoušejí a hrají… v prostředí zjevných i méně zjevných uměleckých artefaktů. Výstava svým způsobem navazuje na počiny předešlé, jako je kniha rozhovorů Tam u šraňků bude přístaviště (2019) nebo Kartografie (EKO)systémů (2022), přestože její koncepce vznikala nezávisle na nich.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě [Komenského 10]