Veronika má obrovský dar vidět věci jinak. Veronika má tu smůlu vidět věci jinak. Jak se to vezme. Její próza a její fotografie jsou plné „obyčejného“ života, ve kterém ona nejen vidí, ale dokáže i zachytit onu dramatičnost, sílu, štěstí i neštěstí. Její série „normálních“ a „nenormálních“ fotek jsou toho důkazem. Všimli jste si, jak se krásně propojují? Ano, ty normálnější jsou odrazem toho šťastnějšího života, ale pořád s tíhou života takového jaký je. Prolínají se.
Veronika se také prolíná. Její „nemoc“ jí sice determinuje, ale její talent tvořit jí osvobozuje, i když…dost možná právě ta citlivost jí táhne ke dnu a zároveň k výšinám.

Alžběta Bublanová, spisovatelka