Série audiovizuálních instalací Hypnagogické cykly je inspirována psychickým fenoménem tzv. hypnagogického stavu vědomí, Prožíváme jej ve chvílích mezi bděním a spánkem, kdy usínáme a pod zavřenými víčky nám plynou disparátní tekuté obrazy a jakoby znějí útržky hlasů a ambientních zvuků. Tento stav je vyvolán aktivitami mozku při pokusu „porozumět“ procesům, aktivovaných neurologickými změnami doprovázejícími přepínání do spánkového režimu. Pokud je průběh usínání z nějakého důvodu přerušen, jistou dobu si takové fantomické obrazy a zvuky usínající zapamatuje. Představy připomínají občas vzpomínky, i když nejsou přímo spojeny s konkrétní událostí, kterou jsme “ve skutečnosti” před tím prožili. Spíš jde o jakési „montážní situace“, modelované ze změti náhodně se vynořujících útržků vzpomínek, zkušeností a vjemů. Není náhoda, že dvacáté století bylo někdy nazýváno stoletím filmu a filmové médium mechanismem na generování snění. V jistém smyslu je instance Hypnagogické cykly také formou autorova ohlédnutí za mizejícím uměním kinematografie.

Instalace sestává z videoprojekce a samostatné zvukové stopy. Video a zvuk mají různou stopáž, takže se souvislosti mezi zvukovým prostředím a pohyblivými obrazy na projekčním plátně neustále posunují a vznikají tak nové a nové metaforické kombinace obrazu a zvuku. Projekce je složena z několika subobrazů - dvou, tří a více segmentů vedle sebe. Celková kompozice slouží k navození pocitu nejistoty a brzdí divákovu automatickou tendenci neustále interpretovat, dotvářet vjemy a skládat je do racionálního vzorce a narativu. První verze Instalace vznikla pro program zvukové galerie Igloo v Jihlavě, kde měla premiéru v roce 2022.

Multimediální umělec Lloyd Dunn (narozen 1957) se zabývá dialogem s přístroji. Absolvoval obory multimedia u Mel Andringy a Hanse Bredera a elektronická hudba u Kennetha Gaburoa na Univerzitě v Iowa, USA. V 90. letech byl hlavním editorem a vydavatelem globálně šířeného výtvarného časopisu Photostatic a Retrofuturism, které jsou does ve sbírkách řady důležitých sbírek a archivů – například v knihovně Muzea moderního umění v New Yorku. V roce 1987 společně s kolegy založil umělecký kolektiv Tape-beatles, který je řazen k prvním experimentálním skupinám, zaměřeným na problematiku duševního vlastnictví a autorského práva. Tape-beatles realizovali audiovizuální živé performance s magnetofonovými páskami a multiprojekci se smyčkami 16mm filmů. Vydavatelství Staalplaat v Amsterdamu a Berlíně a další hudební vydavatelství vydaly soubory jejich CD disků. Od roku 2009 se Dunn věnuje zatím poslednímu projektu – sérii online podcastů pod názvem nula.cc. Pokračuje v průzkumech uměleckých forem, využívajících technologie, apropriaci, koláž, time-based media a design a ptá se co to znamená být člověkem jako vnímající bytostí. Dunn žije a pracuje v Praze a pro project Radio Art Zone v létě 2022 dokončil dvacetihodinovou zvukovou kompozici Beyond sublargo.

Dům umění města Brna