Výstavou nazvanou jedním slovem KRÁSA vstupujeme na plochu nekonečného kluziště diskuzí o obsahu tohoto filosoficko estetického pojmu. Pro někoho tenký led. Uvědomujeme si, jak my všichni, co se pohybujeme v rámci současného umění, se při vyslovení pojmu „krása“ zarazíme. Přitom po kráse, někdo vysloveně, jiný možná zatím jen ve skrytu či nevědomě v hloubi duše, toužíme. Již ve starověkých Delfách věděli, že je třeba vyvažovat. Akcentovaného Apolóna a jeho Múzy vyvažoval na zadní straně svatyně Dionýsos. Symbolicky dnes touto výstavou suplujeme zadní stranu chrámu.

Nepředkládáme historický přehled definic a pojetí pojmu. Nehledáme kánon. Věříme v iniciační a úzdravnou sílu umění. Z vizuální přesycenosti světa venku necháváme příchozí v rámci minimalistické instalace vstupovat do vztahů s na jednotky spočitatelnými „katalyzátory“ vnímání krásy.

Galerie Benedikta Rejta v Lounech