Výstava grafických prací Ondřeje Michálka je zajímavým přínosem do výstavního plánu havlíčkobrodské galerie. Nejen že představuje předního grafika české výtvarné scény, který již tři desetiletí vychovává na Univerzitě Palackého v Olomouci výtvarníky a výtvarné pedagogy, ale přináší i zajímavý vhled do experimentálních grafických technik, jež tento umělec používá ke svému vyjádření v širokospektrálních a mnohaletých cyklech.

Výstavní prostory obsáhnou dvě období Michálkovy tvorby oddělené milníkem – rokem 2010. První období, tzv. „šedomodré“, kdy začíná pracovat na velkoformátových tiscích technikou přetisků černé plochy bílou barvou, mu nabídlo nečekané možnosti v podobě přesných záznamů struktur. Tuto autorovu tvůrčí etapu charakterizuji obdobím soustředěného pátrání po vztahu přírodního a umělého či technického. Obdobím, v němž umělec přináší znepokojující obraz světa, kde se snoubí archetypální prvky primitivních kultur s futuristickými zdroji světla. Splétané kokony osvětlované mimozemskými tělesy mimovolně odkazují k období, které možná nastane po kolapsu naší civilizace. Jenže jen v obsahovém schématu dystopického světa Michálkovy grafické listy číst nemůžeme. Vždyť i pod umělým světlem může vzklíčit nový život. Autor si tak pohrává s naší fantazií a nechává nás plout v tomto víceznačném bezčasí.

V sále prvního patra se pak divák setká s díly další tvůrčí etapy, z období posledních dvanácti let, kdy autor přešel od techniky linorytu k hlubotisku, leptu a akvatintě. Tuto zdánlivě zásadně odlišnou tvorbu lze chápat jako logické pokračování v předchozím hledání i jako smíření mezi tvorbou minulou a tou současnou ve vytváření osobního světa představ. Světa fascinovaného přírodou a fantaskními tvary syntetických organismů, vegetativního světa – často alespoň na krátký okamžik se dotýkající představy ráje. Tento „ráj“ se však v detailech často prolíná se zásahy člověka a připomínkou produktů jeho ambicí. Tyto poslední grafické listy vznikají nejdřív jako tradiční kresby, které pak autor přenese na tiskovou desku pomocí současných technologií. Samotný lept a tisk probíhá opět tradičním hlubotiskovým způsobem, tak jak se ustálil za poslední staletí.

Oběma těmto etapám je společná neustálá Michálkova vůle experimentovat, hledat a překvapovat novými autorskými principy a cestami.

Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě