Jan Pospíšil (*1952, Dolní Bojanovice) studoval na pražské akademii u Karla Součka. Reflexe civilizace v námětech tohoto někdejšího člena Skupiny 42 se potkala i s Pospíšilovým zájmem o svět. Mezi impulsy rozvoje jeho osobitého malířského výrazu patřila i takzvaná česká groteska (Nepraš, Sopko, Načeradský a jiní). Jan Pospíšil je glosátor lidského života. Ve svých obrazech zachycuje s nadsázkou a většinou i laskavým humorem motivy toho, co jej obklopuje a čeho on sám je součástí. Velké barevné plochy obývají jen pár tahy štětce nahozené postavičky, často s naznačeným směrem svého minulého nebo budoucího pohybu. Dějovost je opakem zachycení okamžiku, snahou zachytit život v pohybu a jako celý komplex vztahů a vzájemných působení.
V díle Jana Pospíšila je typická výrazná kresebnost, energické tahy štětcem a v posledních desetiletích intenzivní nenaturalistická barevnost. Jeho obrazová řeč se až dosud rozvíjí ve znacích a symbolech, které mají svůj původ v civilizační každodennosti, ve směsi vztahů, emocí, drobných i existenciálně závažných radostí nebo ztrát. Z tohoto víru současnosti staví Jan Pospíšil obrazy jako prostor situací nebo spíše jeviště divadla svět.

Největším vývojem v díle Jana Pospíšila prochází barva. Ale zároveň si troufám tvrdit, že barva v jeho obrazech není tím nejpodstatnějším. Mnohá plátna si dokáži představit i v černobílé podobě, aniž by pro mě ztratila veškerou sílu výrazu. Snad není bez významu, že Pospíšilův prvotní zájem o umění (studium na uherskohradišťské umprumce a první rok na akademii) směřoval k sochařství. Robustnost tvarů, velkorysá práce s barevnou pastou a v neposlední míře tíhnutí k velkým formátům, možná připomene ledacos z tvorby těch sochařů, kteří zároveň malovali. Jedním ze zásadních problémů sochařství je záležitost rovnováhy, řešení vztahu gravitace hmoty a vertikály tvaru. Totéž lze nalézt i v Pospíšilových malířských kompozicích. Časté ohraničování a dělení obrazového prostoru, pohyb figurek neustále balancujících mezi lehkostí a nemotorností, nebo jinými slovy architektonická výstavba obrazu na jedné straně a živelný malířský přednes na druhé, jsou zdrojem silné dynamiky těchto maleb.

Výstava představuje nová díla, v nichž se po letech ve vedení Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti Jan Pospíšil opět vrací k intenzivnější vlastní výtvarné tvorbě.

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně