Jakoby se čas zrychloval, dny, měsíce a roky se vrství přes sebe a já stále pracuji v ateliéru, znovu a znovu pojednávám barvami zprvu bílou, prázdnou plochu. Malování je zapomnění v kouzelném prostoru mimo čas. Nechám se opět strhnout do toho proudu. Včerejšek zůstal někde za mnou a jsem jen tady a teď, soustředěna na svou malbu, která právě vzniká. S pokorou přijímám dar tvoření, jako bych byla jen nástrojem a ono se to odehrává jak hudba v čase a já naslouchám a odpovídám a ladím.
A tak to jde už tolik let, ve kterých proběhly všechny rozličné fáze života, krásná studia, prožitek mateřství se dvěma dcerami, výtvarná práce se studenty na univerzitě v Liberci...
A bezpočet výstav, sympózií, cestování do dálek a do neznáma, setkávání s umělci z celého světa, vnímání uměleckého odkazu všech lidských pokolení.
Celý svět se za ta léta tak velmi proměnil. Narozena v padesátých letech jsem prožila neuvěřitelné a zásadní změny ve všech oblastech života. Neměnné je jen to jediné bezčasí tvorby v ateliéru, tam se nějakým zázrakem léta nepočítají. Děkuji za to.

Ilona Chválová

Galerie V zahradě