Kurátor: Miloš Vojtěchovský

Chůze jako manifestace pozemšťanství vrací člověka zpátky na Zem a umožňuje mu zažít dobrodružství všemi smysly. Lidská schopnost chodit vypovídá o psychogeografii jako o mentálním vztahování se ke krajině. Ale také o kontingenci, protože se neustále musíme rozhodovat, kterým směrem se máme vydat. Instalace klade diváka do pomyslného středu světa a nabízí mu roli poutníka. Pro putování stačí jen ponořit se do virtuálního prostředí mikro a makro-kosmu videoprojekce, která je vytvořena ze záběrů panoramatické kamery, autorem zaznamenaných během jeho cest. Nebývalá perspektiva a pohyb v přírodní a městské krajině otvírá otázky po tom, co vlastně znamená „lidský rozměr“? Jak se vlastně vztahujeme k okolnímu světu? Užíváme přitom rámce a kategorie jako velikost, vzdálenost a časovost. Otázky „jak daleko?“, nebo jak dlouho?“ nás přímočaře směřují ke vzdálenému cíli a brání nám, abychom prožívali samotnou cestu. Zvukové prostředí instalace je komponované z terénních nahrávek, které slyšíme v kombinaci s rytmem kroků, které navozují zážitek hlubokého transu.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě [Komenského 10]