Po lednovém Pavlu Skrottovi je Josef Divín v galerii letos druhým absolventem ateliéru milovaného profesora Vladimíra Kopeckého. Na rozdíl od obou věnuje se výhradně sklu a stejně jako Miroslavě Ptáčkové (červenec 2020) rodí se mu bezděčně už z vlastností skleně hmoty tušený obraz živé přírody. Využívá různých způsobů zpracování skla jeho foukáním i ručním tvarováním na sklářské huti. Stavování povrchu objektů nebo tabulového skla a kovových folií, spolu s jeho leptáním, broušením a rytím je jeho podpisem.

Motivy nachází v dávných kulturách i všude kolem sebe:„ Zbožňuju architekturu a půdorysy staveb. Obdivuju východní kultury, Etruské a antické umění. Vyhledávám ticho, nejen v umění. Fascinuje mě krajina a její proměny. Rád se dívám na mraky a oblohu. Pozoruju struktury v kamenech, ve skalách a stromech“.

O své práci říká:„U skla je to jako na houpačce. Přesto s ním pracuju rád a mohu do něj vložit to, co chci. Má ale zákonitosti, které obejít nemůžete a to je náročná technologie. Řadu dnů se chladí, nevidíte ho, pak vyleze a je prasklé. S tím musíte počítat, chybu hledám všude, kde to jde. Při broušení a mechanickém zušlechtění, kterému poslední dobou propadám čím dál víc a rád, je to jiné. Brousíte ho celé dny, někdy týdny a to na co jste čekal, se vám vytratí. Zjistíte, že odstup je důležitý. Broušení nejde vrátit zpět a tak se někdy stane, že se do tvaru probrousím. Ale i to ke sklu patří. Pak je sklo křehké, tak ho opatrujete jako novorozence. I na výstavách se může rozbít, zase platí pravidlo, že to nejde opravit, musíte se s tím smířit. I přes to všechno riskování nemohu na tento nadpozemský materiál zanevřít. Sklo beru jako zázrak. Vždyť je to vlastně přetavený kus křemene“.

Práce se sklem ho zjevně těší a naplňuje. „Je důležité každý den udělat něco, co vám způsobí radost. Mohu pracovat, mohu se procházet, mohu se přátelit, mohu zkrátka udělat něco užitečného, pro sebe, pro někoho“. Výstava je toho důkazem, přenáší dar zmíněné tiché radosti i na diváka. Složena ze skleněných obrazů, z prostorových objektů a kreseb, obrací se především k samotnému procesu, vtahuje do něho a vnáší do programu galerie čerstvý závan jedinečnosti.

S volným použitím autorových slov - Miroslav Koval

Galerie Jiřího Jílka