Malíř Otto Placht má na české výtvarné scéně velmi specifické postavení. Jeho tvorba i osobní život se už bezmála tři desetiletí odvíjejí mezi dvěma vzdálenými místy našeho světa – mezi Čechami, resp. Prahou, kde je jeho první domov, a jeho druhým domovem, který si vybudoval v Peru, na břehu jezera Yarinacocha. Název výstavy MEZIZEM, který je zároveň palindromem, odráží tuto rozdvojenost i oscilaci mezi dvěma body. MEZIZEM je však také autorův vnitřní mentální prostor, kde má své místo věda, umění, magie, divočina i spiritualita. Vnitřní azyl, setrvalý stav mysli, v němž se potkávají a navzájem ovlivňují často zdánlivě neslučitelné protiklady a z jejich prostupování a střetávání vzniká jedinečný svět malířovy imaginace.

Setkávání s amazonskou přírodou, vegetací džungle, s indiány a jejich duchovním světem, s ayahuascou – jedním z „pokrmů bohů“ – po léta zásadně ovlivňuje jeho vztah ke skutečnosti i pohled na umění a otevírá „brány vnímání“ odlišné vizualitě a pojetí světa. Otto Placht malujevýjevy, v nichž se – stejně jako v životě indiánů – zcela přirozeně prolíná realita s mýtem a vizí. V prostředí, kde tyto složky existují neodděleně a jsou prožívány zároveň a stejně reálně, jsou jeho obrazy pokusem zachytit podstatu této „nevšední všednosti“. Působí často kaleidoskopicky, jako by se rozpadaly do prolínajících se, až ornamentálně působících ploch a prostorových plánů. Vtahují pozorovatele do imaginárního prostoru bez hranic a horizontu – mikrokosmu i makrokosmu v jednotě mýtu a skutečnosti. Ohlasy rituálů i dynamické barevné světy ayahuascových vizí jsou protějškem „portrétů“ panenské džungle i krajiny, jejímž klidným horizontem je hladina jezera Yarinacocha.

Privilegium dvojího domova je vlastní i malířovým dětem, které si postupně hledají cestu k spirituálnímu i přírodnímu bohatství druhé vlasti i ke kořenům, které je pojí s indiánským kmenem Shipibo. V sérii obrazů vzniklých v době lockdownu zachytil Otto Placht dceru Julii jako poutnici v zahradě zasvěcení. Zdánlivě všední události – výlet do džungle a setkání s „plantas maestras“ – rostlinami-učitelkami, procházka po tržnici nebo rozhovor se šamanem – se mohou proměnit v cestu podobnou té, kterou podnikla Carrollova Alenka do kraje za zrcadlem.

I u Otto Plachta lze už po letech mluvit o kořenech, které zapustil v druhé domovině a které ho přivedou zpět, kdykoli se vzdálí. Všechny jeho odjezdy jsou zároveň návraty. Sám k tomu poznamenává:„MEZIZEM se nachází na zpáteční cestě z esoterické exotiky peruánské Amazonie… Je to původní ráj bez historie i minulosti, neb existuje před jejím vznikem, ve vzpomínkách kolektivního vědomí. Bytí zde se zdá v naší realitě, která bývá vnímaná jako opak snění, jen útěkem před zákony civilizace. Je však také návratem k jejich původnímu smyslu.“

GASK - Galerie Středočeského kraje