Výstava Ultima Culpa přináší pečlivě vybraný průřez uměleckou tvorbou malířky a multimediální umělkyně Kamily B. Richter od roku 2007 až po současnost. Autorka, narozená v roce 1976 v Olomouci, žije dlouhodobě v německém Karlsruhe a Düsseldorfu. Vystudovala AVU v Praze (2001), kde také posléze obdržela doktorský titul. V letech 2000–2002 žila v Jihoafrické republice a studovala na Technikon NatalvDurbanu. Spolu se svým uměleckým i životním partnerem Michaelem Bielickým vytvořila několik projektů využívajících data v reálném čase, které nazývají „narativy založené na datech“. Kamila B. Richter prezentovala svá díla na bienále v Havaně, Moskvě, Seville a Bad Rothenfelde, na Quadriennale v Düsseldorfu, ZKM Karlsruhe, Palazzo Strozzi ve Florencii, Museum für Neue Kunst ve Freiburgu a aktuálně také v nové Kunsthalle v Praze.

Její fascinující práce vizionářsky reaguje na prudký technologický vývoj, a to různými uměleckými metodami a strategiemi. Jednou z forem je klasické médium malby. Svými obrazy manifestuje proměnu ztvárnění reálného i virtuálního světa ovlivněného datovým přenosem. Předlohou těchto malířských děl nejsou analogové fotografie, jako tomu bylo ve 20. století u uměleckých ikon Andyho Warhola nebo Gerharda Richtera, nýbrž jsou jimi digitální záběry a sekvence, které multimediální experimentátorka zaznamenává dosluhujícím a chybujícím smartphonem Sony Ericsson. Kamera nahodile a neovladatelně odráží skutečnost v rozpadajících se rastrových vzorcích různého filtru rozostření. Vzniklé psychedelické předobrazy pak Kamila B. Richter hyperrealisticky přenáší prastarou technikou olejomalby na velkoformátová plátna. Reflektuje tak moderními prostředky svět, který ji obklopuje. Ať už jde o zachycení velkoměstského ruchu a atmosféry, intimních portrétů a autoportrétů, nebo o dekódování informační a dezinformační reality sociálních sítí spolu s kořeny algoritmů, automatů a strojů, jež rafinovaně, ale o to živelněji prorůstají do našich životů.

Vedle uceleného souboru „datových“ maleb výstava zahrnuje audiovizuální vyjadřovací polohu umělkyně – videoinstalace. V barokním sklepení nalézáme působivou projekci InfoSpecies (r. 2007), která vizualizuje statistická data globálních databází. Tato data jsou jakousi DNA nových, nehmotných živočišných druhů. Ze statistického výzkumu umělkyně povstávají Informační netopýři (Info Vampires), živení charakterem lidské civilizace založené na konzumu a zvyšující se spotřebě energie, frekvencí přírodních katastrof atp. Obdobně z rostoucího počtu obyvatel na jednotlivých světových kontinentech se rodí Růstové přízraky (Chimeras of Growth). Dále takto pomocí informačních grafů tvarově, barevně a zvukově definuje Datadémony, Noční můry (Web Traffic, Night Moths) atd.

Druhým, neméně znepokojivým projektem je dílo Surfing, vytvořené společně s proslulým multimediálním umělcem a pedagogem Michalem Bielickým, který významně přispěl k rozvoji a šíření multimédií v Čechách. V 90. letech Bielicky založil na pražské AVU oddělení New Media Art a v současné době působí jako profesor oddělení Media Art na ZKM (Zentrum für Kunst und Medien) v Karlsruhe.

Tandemová instalaceSurfing je imerzivní datovou projekcí vln vztahujících se k současné apokalyptické době. Putin, bomby, ceny oleje, rakety, satelity, nukleární exploze, koróna apod. ve formě piktogramů, to všechno vytváří unikátní autorskou abecedu FACETYPE, jejímž prostřednictvím jsou zobrazovány současné události. V meditativním rytmu vln zvou tyto novodobé hieroglyfy diváka ke kontemplaci nad aktuálními zprávami v lázních jezuitské koleje a jejich účinek je dále umocněn zvukem.

Poslední apelativní práce Zuck -Err- DNA (Project #13021, květen 2022) pohybem digitálních dat přeskupuje a modifikuje tvář zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga. Jde o progresivní umělecký formát animovaného NFT (Non-fungible token čili nezaměnitelný token), vytvořeného pro výstavu uspořádanou ZKM v Karlsruhe. Kamila B. Richter se tak kriticky staví k Zuckerbergovu konceptu Metaverse jako budoucí podoby internetu, virtualizující naše životy přenesením mezilidské komunikace do kolektivního 3D kyberprostoru.

Tematicky Ultima Culpa jakožto metafyzická chyba přeneseně odkazuje k prvotnímu hříchu, kdy lidé pojedli ze stromu poznání a projevili tak svobodnou vůli a bohorovnost, která způsobila jejich dědičnou smrtelnost a opakované chybování při poznávání. „Každá existence je evolučně založená na disharmonii a destabilizaci jiné, vývojově starší formy nerovnováhy dle základní existenční instrukce velící: spěj všemi prostředky k sebeuskutečnění, sebezachování a sebemultiplikaci,“ jak sama autorka komentuje v projektu InfoSpecies.

Ultima Culpa– poslední chyba – je tedy v autorčině licenci odevzdáním či předáním lidského vědění umělé inteligenci a datovým informačním tokům, vedoucím ke vzniku nových, nehmotných bytostí, jež jsou již mimo naši kontrolu a jež jsou předzvěstí brzké transformace lidstva v nehmotnou, fiktivní mysl podporovanou digitálními technologiemi.

GASK - Galerie Středočeského kraje