Šimon Szabo (1988, Žilina) patří mezi absolventy Ateliéru sochy na Fakultě umění Ostravské univerzity. Po dobu studia působil pod vedením sochaře Jaroslava Koléška. Účastnil se také několika zahraničních pobytů, které ovlivnily jeho současnou tvorbu. Mezi nejdůležitější zahraniční zkušenost řadí autor stáž u sochaře českého původu Vladimíra Škody v Paříži. Práce Šimona Szaba se pozvolna vzdaluje od tradičních sochařských médií k experimentu s různými druhy současných materiálů.

Od absolvování studia se změnila nejen forma autorových děl, ale také vnímání světa samotným autorem. Za zrodem této dějové linky stojí především dospívání, přeměna hodnot a potřeb umělce samotného. Vlastním experimentem plynule přechází i k technice vizuálních homonym. Tato technika umožňuje propojení předmětů příbuzného vzhledu, ale odlišné funkce či významu, jako například využití parohů, kovových pantů, přísavek a dalšího přídavného materiálu. Tímto doplňkovým materiál autor vyjadřuje spojení tvarů, významů a také naráží na působení libida a nekonečnou mezilidskou přitažlivost.

Koncept jednotlivých děl čerpá také z historie vztahů mezi jednotlivými pohlavími, kterými je autor silně fascinován. V dílech Šimona Szaba můžeme společně pozorovat i spojení organických linií a objektů, které jsou uměle vytvořeny a zasazeny do společného kontextu jednotlivých sochařských děl. Inspiraci nachází převážně v tématech, jakými jsou vztahy, sexualita a anatomie, které autor společně propojuje s názvoslovím ve vztahu k vesmíru a vesmírné estetice. Autor řeší převážně sám sebe a mezilidské vztahy. Pomalu se odklání od klasického vnímání sochy a témata sexuality vyjadřuje v mimozemské podobě. Klade důraz na geometrii, strukturu, kontrast barev a materiálů.

V tvorbě je také patrná důležitá otázka ekologie a podstata obnovy jednotlivých pozemských i nadpozemských organizmů. Šimon Szabo využívá široké spektrum vizuálního projevu. Svými díly zasahuje i do veřejného prostoru a pracuje i s formou současného videoartu. Ve své práci preferuje hru bez pravidel a vystupuje tak ze zajetých kolejí sochařského řemesla. Řídí se jeho vlastní interakcí, která jej může zasáhnout kdekoliv a kdykoliv.
Dominika Bernatková

Dům umění a kostel sv. Václava v Opavě