Výstava je připravena k 42. ročníku plzeňského mezioborového sympozia ke kultuře 19. století na téma Dílo a proměna myšlení v české společnosti 19. století.

Otevření umělecké výstavy veřejnosti chápeme obvykle jako možnost seznámit se s aktuálním dílem (umělce i autora/organizátora výstavy). Pro rozvoj moderního umění od 19. století se výstavy staly podstatným prostorem střetávání uměleckého výkonu a jeho kritické recepce. Výstavní provoz můžeme přirovnat k místu dění (Ladislav Hejdánek), kde se utváří, udržuje a příležitostně také „bourá“ význam vystavených děl. Nové vystavení, s jinými autorovými pracemi i mezi dalšími autory zastoupenými na výstavě, vytváří rámec nového vztahu mezi umělcem, divákem a kritikem. Tato výstava sleduje vybraná díla a situace, v nichž se takové vztahy formovaly. Konkrétní příklady výstav v letech 1824, 1829, 1841, 1844, 1861, 1871, 1889 a 1890 jsou zde využity jako příklady proměn umělecké scény v českých zemích v modu aktuálnosti, míjení či nahrazování.

Ve výstavě jsou zastoupeni přední představitelé domácí české umělecké scény (Josef a Antonín Mánesové, Václav Levý, Josef Václav Myslbek, Karel Purkyně). Vedle nich se zde objevují i autoři proslavení na zahraniční scéně (Josef Führich, Bertel Thorvaldsen, Christian Ludwig Förster, Friedrich Egermann), ale také řada méně známých autorů, kteří přesto posouvali dění na české umělecké scéně aktuálním směrem.

K výstavě vychází doprovodná publikace autorek Taťány Petrasové a Pavly Machalíkové.

 Západočeská galerie v Plzni — Výstavní síň „13”