West Point je několikaletý repetitivní projekt Galerie města Plzně a Galerie Klatovy / Klenová zaměřený na výtvarné umělce mladší střední generace, jejichž tvorbu pomáhalo formovat prostředí západních Čech. „Západní bod“ se tak v jejich případě stal jedním z prvních referenčních prvků vizuálního uvažování, jehož výsledky je možné jednotlivě i s ohledem na případné vzájemné kontakty sledovat dodnes. Právě tato společná zkušenost je východiskem výběrové kolektivní výstavy monitorující stav jejich práce z posledních let. Její ambicí je nejen představit podobu jejich umění a témata, k nimž se vztahuje, ale zároveň upozornit na vliv teritoria bývalých Sudet nebo západočeské metropole, jako lokálního centra na současnou výtvarnou scénu.

Název výstavy, kromě topografické informace, současně odkazuje k nejznámější americké vojenské akademii založené v roce 1802 ve státě New York. Mezi její absolventy - kromě jiných - patřili také vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě a pozdější prezident Spojených států Dwight D. Eisenhower nebo generál George S. Patton, který se svou 3. americkou armádou osvobodil během druhé světové války jihozápad Čech včetně Plzně. Právě to se stalo zásadní událostí v novodobých dějinách regionu. Zvlášť živá byla v období minulého režimu, ale určující součástí místní mytologie je dodnes. Hodí se připomenout, že mezi frekventanty West Pointu patřil i proslulý krajinář a portrétista James McNeill Whistler, jakkoli ho nedokončil. Také podstatnou část účastníků této výstavy spojuje studijní zkušenost - absolutorium na plzeňské Střední uměleckoprůmyslové škole - Zámeček. Jejich další cesta pak nejčastěji vedla na pražskou AVU nebo UMPRUM.

První ročník West Pointu se odehrál na přelomu ledna a února 2021 právě v Plzni jako skupinová výstava orientovaná především na frekventanty Ateliéru grafika 2 Vladimíra Kokolii z Akademie výtvarných umění, jejichž zásadním vyjadřujícím prostředkem je ovšem malba. Letos se projekt poprvé rozčlenil mezi dvě instituce, přičemž jednotlivé prezentace budou probíhat ve střídavém rytmu tak, aby jedna byla koncipována jako kolektivní přehlídka zaměřená na určité médium, výraz, přístup, téma nebo optiku, zatímco druhá galerie dá příležitost některému z výrazných autorů k obsáhlé samostatné prezentaci.

V klatovské Galerii U Bílého jednorožce má letos tento projekt premiéru. Výstava je tady podobně jako loni v Plzni zacílená na malbu, ale tentokrát více ve smyslu expanded painting, tedy malbu jako otevřenou disciplínu s přesahem a to jak ve smyslu techniky, tak s ohledem na vnímání obrazu a především uvažování o něm. Není tedy divu, že v prolínavé expozici je možné najít i výšívku na polštářích nebo třeba malbu kávou. Také složení vystavujících umělců se proměnilo. Z původní sestavy zůstali Pavel Příkaský a Tomáš Predka, které doplnili Veronika Gabrielová, Siegfried Herz, Kryštof Strejc a Sofie Švejdová.

Všichni výrazní, činní a na výtvarné scéně etablující se umělci, jejichž práce průběžně i zcela aktuálně přitahuje pozornost. Přestože co se motivů týče, hraje v expozici prim figuralita ukotvená v realitě, prakticky nikdy se nevyskytuje v čistě popisné formě. Jednou ji modeluje erotizující emotivní exprese, jindy deformuje grotesknost, příště na sebe bere podobu hybridních stvoření, aby se přirozeně rozplynula do hutného organického prostředí, které ji skrytě utváří, a nakonec se rozplyne v abstrakci, ať už je to znakovost písma nebo systémy barevných gest. Jak tato geneze napovídá, nevysloveným tématem, které výstava monitoruje, jsou ve skutečnosti vztahy v tom nejširším slova smyslu.

Radek Wohlmuth

Galerie Klatovy / Klenová — Galerie U Bílého jednorožce