Veronika Holcová (*1973, Praha) patří k výrazným umělcům střední generace. Na pražské Akademii výtvarných umění prošla respektovanými ateliéry Jitky Svobodové, Bedřicha Dlouhého, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. Již od devadesátých let 20. století poutala pozornost tvorbou vymykající se tehdejší standardní výtvarné produkci. Na kulturní scéně se pohybuje od roku 1994, kdy byla účastna četných skupinových i sólových výstav v České republice i v zahraničí. Je zastoupena ve významných státních i soukromých sbírkách.

Při vzniku uměleckého díla přijímá podněty a současně je ovlivňována vlastními psychickými pochody, a to jak z reality tak denního snění a snů. Autorka hojně pracuje se vzpomínkami. Onu reflexi z vnějšího světa transformuje pomocí imaginace skutečnost na ireálnou, což lze vysledovat v osobní mytologii pláten Veroniky Holcové. V její tvorbě tak nejde o čirou fantazii, která má realitu naopak zcela nahradit či vynechat. Její obrazy jsou svědky hledání a neklidu, netrpělivosti i pochybností. Přestože její kompozice působí na diváka poklidným způsobem, jedná se pouze o zdání. Jde o harmonické práce plné napětí, jimž je Veronika Holcová dirigentem a divák posluchačem. Lze v nich spatřovat symboliku úzkosti i bolesti, obavy z nevyřčeného, melancholie, ale i radosti a touhy po změně. Význam symbolu má v jejím provedení zcela osobitý charakter. Symboly zde mohou být znakem a atributem. Vlastní podoba a myšlenkový obsah se nicméně různí. Pokud symbol odkazuje sám k sobě, je znakem a to jak zastřeným tak i zřejmým. Vykládat imaginaci druhého nelze bez osobních záznamů autora, který si je často uchovává jako tajemství. Magický svět vnitřní iluze se Veronika Holcová snaží zprostředkovat jako zázrak vzniku uměleckého díla. Také využívá náhody v tvůrčím procesu, zjevuje a umožňuje zázračné setkání, kdy zasunuté představy z podvědomí osvobozuje v poetické objektivitě subjektivním způsobem. Její tvorba tak není ryze imaginativní činností, nýbrž i reakcí na události v reálném autorčině životě, přičemž vždy hledá vhodnou formu, jak co nejlépe přivést skryté obrazy z podvědomí či snění do života.

Alšova jihočeská galerie – Wortnerův dům