Výstava ze sbírek Galerie výtvarného umění v Náchodě, Památníku národního písemnictví, Galerie výtvarného umění v Ostravě a také z několika soukromých kolekcí představí výběr toho nejlepšího z tvorby umělců, kteří se jako mladí lidé po ruské revoluci a občanské válce ocitli na území Československého státu. Většina z nich zde ve 20. letech 20. století nebo i o něco později studovala, a pak se natrvalo usadila. Jejich dílo se tak stalo součástí československého umění 20. století. Většina umělců z této neustálené skupiny nepatřila k mistrům, kteří by se nacházeli v popředí zájmu domácí umělecké scény. Díla umělců z území bývalého Ruska nebyla ani systematicky získávána do státních institucí (s výjimkou náchodské galerie). Mimořádné postavení měla ještě kolekce Jiřího Karáska, tzv. Karáskova galerie, dnes v majetku Památníku národního písemnictví, která cíleně soustřeďovala díla emigrantů na našem území. Řadu obrazů se podařilo dohledat v málo dostupných soukromých sbírkách. Výstava má konkrétní cíl – poprvé představit divákovi tvorbu lidí, zasažených válkou, často zraněných, kteří si museli najít domov jinde, než se narodili, a to často za velmi dramatických okolností. Právě proto téma domova má v jejich dílech zvláštní a zásadní postavení. V rané tvorbě jsou motivy ze ztracené vlasti zcela pochopitelné, nacházíme je ale i v pozdějších obdobích, dokonce i v době po druhé světové válce. Kopcovitá česká krajina nemohla nenadchnout žádného malíře či grafika. Jaké motivy v ní volili Grigorij Musatov, Nikolaj Rodionov, Ivan Anisimov a další malíři? Je v uvadající pivoňce nálada, odkazující na psychicky těžko zpracovatelnou ztrátu domova, vlasti a blízkých lidí? Prostupující nostalgie a smutek, pocit „chandry“ je vlastní mnoha dílům ruských a ukrajinských emigrantů. Jakým divákům bylo určeno dílo N. Bakulina a A. Solovjeva? Odpovědět na tyto otázky je cílem výstavy, stejně jako přiblížit zájemcům tuto méně známou stránku uměleckého dění v Československu.

Galerie výtvarného umění v Náchodě