Výchozím bodem mých úvah o výstavě byla specifická architektonická dispozice Galerie Kaple, kde tribuna (kruchta, chór) umožňuje z vyvýšeného místa přehlédnout celek výstavního prostoru. Tribuna je jakousi pozorovatelnou, která poskytuje ­ rozhled – pohled – náhled – výhled – přehled – nadhled – průhled – dohled – vhled a jistě mnohé další.

Výstavní plocha se nám z této perspektivy může jevit jako elementární plán stolní hry členěný pravidelnou čtvercovou sítí dlažby. Konstelace jsou zde tvořeny variabilními seskupeními objektů a vymezeními rámů či hlavolamů ze zápalek. Tato modelová situace nabízí pomyslné možnosti přeskupování hranic a spojení a reflexi ne zcela zjevných souvislostí a kontextů jednotlivých objektů. Konstelace nemusí být jen uchopitelným schématem, ale může být i imaginární představou.

Skleněná pole zábradlí tribuny evokují obrazové sekvence políček filmového pásu a jsou dalším použitelným nástrojem přeformátování či přeskupování jednotlivých obrazů.

Na výstavě jsou zastoupené převážně práce z posledních let, doplněné několika staršími, které prostorově i významově zapadají do kontextu herního plánu.

Tomáš Hlavina

Galerie Kaple