Petr Písařík (nar. 1968) patří k výrazné generaci, která nastoupila na uměleckou scénu v 90. letech 20. století a která se zamýšlela a podílela na rekonstrukci hodnot spojené s proměnou paradigmat myšlení. Ještě jako student Akademie výtvarných umění v Praze (1987–1994, ateliéry Stanislava Kolíbala, Milana Knížáka, Aleše Veselého) se stal členem skupiny Pondělí. Hra s civilizačními znaky a kulturními kontexty, narušení konvenčního členění kategorií obraz / socha / design, stejně jako zpochybnění diferenciace mezi vysokým a nízkým, estetikou a anti-estetikou mu poskytly půdu pro experiment. Experimentuje s materiály, přetváří, recykluje, redesignuje, parafrázuje módní značky, kombinuje luxusní a bezcenné předměty, skládá a vrství svá díla z rozličných komponentů a mnohdy až na místě s přihlédnutím k výstavnímu prostoru finalizuje jejich podobu do jedinečného celku.

Tentokrát své široké spektrum vizuálních výrazových prostředků využívá v site-specific instalaci vytvořené ve výstavním prostoru Whitebox, dlouhodobě sledujícím přesahy designu do volného umění. V případě této výstavy je tomu spíše naopak – Petr Písařík si s designem pohrává a rozostřuje jeho hranice. Latinský název Tondeo materiam – v překladu stříhám/krájím/trhám látku/hmotu – doslovně vystihuje charakter Písaříkovy práce založené na principu koláže. V centru pozornosti stojí práce s ornamentem. V obrazových objektech rozvíjí japonský květinový vzor a v kombinaci s objekty potaženými sametem vznikají nové sestavy založené na principu evropské moderny. Ornament uplatňuje také na tapetách a látkách. Vzor tapety vznikl prostřednictvím počítačově upraveného obrazu, ve kterém fragmentarizoval vlastní objekty. Obraz detailu několikrát zrcadlově převrátil a sestavil v určitém rytmu tak, že vytváří optický efekt moaré. Do své instalace zakomponoval také spolupráci na modrotiskových látkách s Petrou Guptou Valentovou (Im.Printed), Hanou Poislovou (Fiží) a Magdalénou Rajnohovou a pro modrotisk navrhl vlastní raznici s japonizujícím vzorem. Naproti tomu skleněné krystaly od české sklárny Preciosa mu zprostředkovávají účinek barevnosti a lesku. Výslednou neopakovatelnou instalací je potemnělý pokoj v dekadentním nádechu (vzpomeňme pokoj v Huysmansově románu Naruby), balancující na hraně luxusu, elegance a ordinérnosti, intimní prostor, který provokativně otevírá možnosti vidění z protichůdných perspektiv.

Text: Adriana Primusová

Kurátorky: Veronika Marešová, Adriana Primusová

GASK — Galerie Středočeského kraje