Máloco potěší milovníky umění více, než když se po letech objeví neznámý obraz významného umělce. K dílu českého malíře a grafika, důležitého protagonisty umění 60. let, tvůrce asambláží a představitele „českého pop-artu“ Jaroslava Vožniaka (1933–2005) proběhla na přelomu let 2017/2018 velká souborná výstava v Museu Kampa. Jeho nejrozměrnější plátno Ikaros, jež se nikdy nedočkalo veřejné prezentace, však na přehlídce umělcovy tvorby scházelo. Podle poznámek z autorova deníku, ztvárněného tématu a formálního hlediska vzniklo v raném období kolem závěru studií na AVU (přibližně v letech 1958–1959).

Pomineme-li svrchovanou kvalitu malířského díla, ještě výrazněji do popředí vystoupí pozoruhodný příběh obrazu, jenž je neodmyslitelně symbolicky svázán s údělem nebohého Ikara. Dne 23. 6. 1964 během přepravy na první samostatnou autorovu výstavu unesl vítr plátno do řeky. Dílo Ikaros, které svým příběhem oživilo mýtus své předlohy, představuje tak vzestup malířova tvůrčího sebevědomí i symbol zmařené šance. V zubožené podobě se po dlouhá léta skrývalo na půdě jednoho domu, aby mohlo být v letech 2019–2020 zrestaurováno. Výstava prezentuje jeho historii až do současnosti. Rovněž z toho důvodu nahlíží skrze fotodokumentaci pod zkušenou ruku restaurátorky Milady Coufalové, jež se úkolu obnovy torzálního obrazu úspěšně ujala. Poničená struktura malby působí jako stigmata, která se navždy stala neodlučitelnou součástí obrazu, stejně jako jeho nezapomenutelný příběh.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem