Výstava si klade za cíl představit málo známou uměleckou tvorbu propojující teritoria a estetické možnosti plastiky, grafiky i malby. Barevný dřevořez coby výtvarná grafická technika zažil kolem roku 1900 svou uměleckou konjunkturu. Z mezinárodního úhlu pohledu jej vnímala také pražská umělecká scéna. Na základě tvorby česko-německých umělců Walthera Klemma a Carla Thiemanna, kteří v letech 1905–1908 vytvořily v Praze obsáhlé a ambiciózní grafické dílo v barevném dřevořezu, výstava rozvine mezinárodní kontext středoevropské umělecké tvorby, zejména inovativní transfer estetických prvků neznající hranic a materiality výtvarného projevu.
Výstava ukáže nové estetické a společenskohistorické aspekty tradičně vnímané grafické tvorby a pluralitu inspirací a uměleckých možností mezi centry i jednotlivými umělci. Východiskem je masově rozšířený secesní styl a jeho inspirace japonským dřevořezem nebo tvorbou Paula Gauguina, který hluboce zakořenil na výtvarných akademicích jak v Praze, tak zejména ve Vídni nebo v Mnichově. Proměny secesní estetiky v dřevořezu obohacované o výrazové moderní prvky, jakými byla například tvorba Edvarda Muncha doslovně citovaná Waltrem Klemmem nebo volně pojímaná v případě českého grafika Františka Koblihy, budeme sledovat v letech 1900–1920. Dřevořez, který stál na pomezí skulptury, grafiky a malby, originálním způsobem pak v Čechách rozvinul František Bílek nebo Josef Váchal, umělci inspirovaní navíc dřevořezem středověkým nebo lidovým. Pro Bílka se socha stane grafikou a grafika v podobě dřevěné matrice skulpturou, stejně tak jako se grafika barevného dřevořezu ovlivněná japonským zacházením s barvou může stát malbou. Od malby k dřevořezu pracoval jak Edvard Munch, tak Paul Gauguin, stejně jako Emil Orlik nebo Minka Podhajská, nebo právě Walter Klemm a Josef Váchal.
K výstavě vyjde česko-anglická doprovodná publikace.
Autorka výstavy: Eva Bendová
Kurátorka výstavy: Petra Kolářová