První výstavou v novém roce představuje českobudějovický Dům umění dílo Jakuba Špaňhela.

Autora, jenž je bytostným malířem. Typickým rysem jeho tvorby jsou cykly, které se povětšinou věnují jednomu tématu vycházejícímu z  autorova vnímání každodenního života. Svůj styl malby nazývá „expresivním impresionismem“ a rád uvádí, že maluje vždy věci, které existují, protože ty reálné mu připadají natolik zajímavé až neskutečné, že vlastně nic víc nepotřebuje.

Důležitým momentem v jeho díle je rovněž „vyjadřování“ se ve dvou oddělených polohách, které jsou provázány určitými společnými znaky – inklinaci k barevné monochromii a formální redukci se značným důrazem na malířské kvality. Dokáže zaujmout jak svým, pro něho neodmyslitelným, malířským expresivním gestem, stejně jako malbou speciálně vyrobenými válečky, kde pracuje s velice redukovaným, repetitivním rázem námětů. Na jedné straně se tak setkáváme s motivy chrámových interiérů, lustrů, krajin, centrálních budov bank, benzínových pump, ale i portrétů, květin či motýlů. Na straně druhé jsou to například vzory pivních pullitrů, křížků, lodí, baletek, Chiméry i Jana Nepomuckého. 

Jakub Špaňhel se narodil se v roce 1976 v Karviné. Vystudoval Akademii umění v Praze v ateliérech Jiřího Davida a Milana Knížáka, ale nutno také připomenout jméno Jiří Georg Dokoupil, jenž měl na jeho tvorbu nesporný vliv, díky v určité době společnému sdílení jednoho atelieru v Praze. Mimo Prahy pracoval také v Berlíně, kde vznikl například reminiscenční cyklus na Bohuslava Reynka či ve svém venkovském ateliéru. Je zastoupen v celé řadě soukromých i veřejných sbírek doma i v zahraničí a má za sebou nespočet výstav jak v Čechách, tak ve světě.

Jedna z posledních Špaňhelových výstav věnovaná příběhu Jana Nepomuckého proběhla v roce 2020 v pražské galerii Arcimboldo. Obloukem se tak vrátil až na přelom tisíciletí, kdy na tomto tématu pracoval v rámci cyklu kostelních interiérů ve své diplomové práci. 

Již zmiňovaná témata autorovy tvorby se mohou někomu jevit jako zdánlivě odlišnými, ale dá se říci, že se jedná o odlišnost klamnou, která pevně stojí na základech Špaňhelovy opravdovosti a vnímání každodennosti, přinášející jak témata radostná, tak i reflexi dnů, kdy vše není úplně optimální. 

Barokní kostely spolu se sérií centrálních bank nachází společného jmenovatele v bohatství, penězích, zlatu. Sám autor to komentuje slovy: „Já s těmi kostely začínal, v chrámech byla esence tehdejší doby, to nejlepší z architektury. Později se hodně přeneslo do světského života, ty peníze jsou dnes v bankách.“  Určitou afinitu ke kostelům odkrývá rovněž v cyklu lustrů, které jsou navíc se starožitným nábytkem jeho velkou sběratelskou vášní. Téma motýlů je pak reakcí na “prostý“ moment, který jej zasáhl v prostorách zahrady svého venkovského bydlení. Květiny pak mají svůj počátek v čase tráveném v květinářství své babičky, kde ho okouzlily. 

„Někdo píše deník, já maluji obrazy. Někdy jsou věci lehké, někdy těžké, ale je tolik zajímavých věcí na světě! Stačí se dívat kolem sebe a chodit s otevřenýma očima.“ Špaňhelova slova, která lze brát zároveň jako pozvánku do kostela, což je stěžejní téma jeho první samostatné výstavy, která představuje dílo tohoto pozoruhodného malíře na jihu Čech.

Dům umění města České Budějovice — Galerie současného umění a architektury