Host: Alexandra Pirici (RO)

Kurátorka výstavy: Tereza Jindrová

Architekt výstavy: Jiří Příhoda

Nová mezinárodní porota vybrala do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2018 již tradičně pětici vizuálních umělců do 35 let, působících na české umělecké scéně. Jsou jimi Alžběta Bačíková, Lukáš Hofmann, Tomáš Kajánek, Kateřina Olivová a Adéla Součková. „Nominovaní umělci a umělkyně si vybudovali vlastní výjimečný estetický postoj, který zasazují do rozličných trhlin v naší čím dál uniformnější společnosti, a provokují tak její pohlcující sílu,“ uvádějí ve společném prohlášení porotci, kteří se v tomto složení poprvé sešli v listopadu loňského roku. Společná výstavní prezentace finalistů i výstava zahraničního hosta se uskuteční od 13. 11., laureát bude tradičně vyhlášen během slavnostního ceremoniálu, který se tento rok uskuteční v termínu 17. 12. 2018.

Porotou vybrané umělkyně a umělci používají a kombinují různá výtvarná média ⁠–⁠ malbu, fotografii, video či performance. Jejich prostřednictvím zkoumají současné společenské jevy, jako je internet, mediální průmysl či osamělost jedince ve společnosti.

Tématem tvorby Alžběty Bačíkové je reflexe dokumentárních forem v současném umění. Pracuje s médiem pohyblivého obrazu a zkoumá, do jaké míry je v rámci tohoto žánru možná objektivita a nezaujatost. Očividný je její zájem o současná společenská témata, zabývá se vlivem technologií, digitalizace, otázkami reprezentace a sebeprožívání. Performance a tzv. sociální sochy Lukáše Hofmanna, působícího pod přezdívkou Saliva, promlouvají současnou rétorikou módního či kreativního průmyslu. V jím inscenovaných situacích se podle předem daného plánu v konkrétním prostředí pohybují komunity aktérů, které svým chováním zprostředkovávají škálu pocitů jedince v neosobním prostředí současné společnosti: otupělost, zklamání i naději. Tomáš Kajánek skrze fotografii, video a performance mnohdy balancuje až na hraně vlastního tělesného ohrožení. Zdůrazňuje konkrétní problémy současné společnosti ⁠–⁠ vztah většiny k menšinám či užitečnost a rizika nových technologií. Častým inspiračním zdrojem jeho práce je YouTube a další formy sdílení kreativního obsahu. Pro další finalistku, Kateřinu Olivovou, jsou stěžejní témata ženskosti, feminismu, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Primárním médiem je pro ni její vlastní (nahé) tělo, pohybuje se na hranici kýče a záměrné trapnosti, čímž překračuje zažitá společenská tabu. Hlavním vyjadřovacím prostředkem Adély Součkové je kresba a malba, vytváří také performance, objektové instalace nebo videa. Ve své práci tematicky čerpá z napětí vztahu přírody a kultury, ze starých mytologií a archetypů, ale i aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismu.

V roce 2018 se výstava finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého koná po brněnském ročníku opět v Národní galerii Praha, Veletržním paláci. Je koncipována pro prostory tzv. Korza a přilehlých prostor. Finalisty letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého vybrala mezinárodní porota ve složení Zdenka Badovinac, kurátorka, ředitelka Moderní galerie v Lublani, Slovinsko, Vjera Borozan, ředitelka projektu Artyčok, Česká republika, Lenka Klodová, umělkyně, vedoucí Ateliéru tělového designu na FaVU VUT v Brně, Česká republika, Marek Pokorný, výtvarný kritik, kurátor a umělecký manažer Galerie města Ostravy PLATO, Česká republika, Laurel Ptak, kurátorka a výkonná ředitelka organizace Art in General v New Yorku, USA a Vasif Kortun, kurátor, programový a výzkumný ředitel galerie SALT v Istanbulu (2011⁠–⁠2017), Turecko.

Zahraniční host: Alexandra Pirici

Finálová výstava opět představí prestižního zahraničního hosta. Pro rok 2018 přizvala Společnost do Prahy rumunskou umělkyni Alexandru Pirici, která chystá prezentaci aktualizované verze svého performativního projektu Křehké nástroje účasti (Delicate Forms of Engagement). Pro pražskou reprízu projektu chce umělkyně obohatit projekt o dva akty reagující na prostředí České Republiky a její historie a také na místo a kontext konání performance ⁠–⁠ budovu Veletržního paláce a Cenu Jindřicha Chalupeckého. „Performativní a společensko-kritické aspekty tvorby Alexandry Pirici podle nás mohou zajímavým způsobem korespondovat s projekty letošních pěti finalistů,“ říká kurátorka finálové výstavy, Tereza Jindrová.

Alexandra Pirici (1982) vychází z oblasti choreografie a performativního umění, avšak pracuje v širokém spektru médií včetně filmu a hudby. Její práce byla prezentována například v rámci Münster Sculpture Project 2017, v Centre Pompidou, Bass Museum of Art v Miami nebo v Hebbel am Ufer v Berlíně. Pirici společně s choreografem Manuelem Pelmusem reprezentovala Rumunsko na 55. Benátském bienále s projektem „Imateriální retrospektiva Benátského bienále“, v rámci nějž skupina performerů ztvárňovala díla a události spojené s historií bienále.

Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018

Alžběta Bačíková (1988) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér malířství 2 Luďka Rathouského a Jiřího Franty), kam následně v roce 2015 nastoupila do doktorského programu. V roce 2017 byla na rezidenci v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově a absolvovala výzkumný pobyt v Centru pro současné umění v Tel Avivu. Ve svém teoretickém výzkumu i ve vlastní umělecké praxi se Bačíková v posledních letech věnuje reflexi dokumentárních tendencí v současném umění. Především ji vtomto kontextu zajímá kategorie objektivity a přístupy, které podrývají falešnou iluzi o nezaujatosti daného žánru. Soustředí se přitom na médium pohyblivého obrazu a sama pracuje zejména s videoinstalací. Individuální tvorbu pravidelně rozšiřuje o spolupráci s dalšími umělkyněmi a působí také jako kurátorka. Autorka svou tvorbu představuje pravidelně v kontextu české nezávislé umělecké scény, vystavovala ale také v Národní galerii Praha, v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem nebo v Stúdió Galéria v Budapešti. V roce 2014 byla ve finále ceny Startpoint pro začínající umělce.

Lukáš Hofmann (1993) studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na VŠUP (Ateliér sochaĜství) a v Berlíně. Účastnil se rezidenčního pobytu na Nisyru organizovaného platformou Are. Působí pod přezdívkou Saliva a vyjadřuje se především prostřednictvím performance a tzv. sociálních soch, které často promlouvají také dialektem módního či kreativního průmyslu. Pro své situace vytváří kurátorované komunity aktérů a prostředí, uvnitř nichž navozuje sousřĜeděnou atmosféru a rovnostářskou dynamiku. Komunikuje tak škálu nanejvýš současných pocitů: otupělost i potencialitu citu, zklamání i naději. Pravidelně se účastní skupinových výstav a uměleckých akcí v Česku i v zahraničí: svou tvorbu představil například v Schinkelově pavilonu v Berlíně, v Dánské národní galerii v Kodani, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu nebo v Galerii PLATO v Ostravě a v rámci Manifesta 11 performoval v Kabaret Voltaire v Curychu.

Tomáš Kajánek (1989) studuje v Ateliéru bez vedoucího. V roce 2016 absolvoval Mezinárodní letní uměleckou akademii v rakouském Salzburku, v roce 2015 získal VIG Special Invitation v rámci ceny Essl Art Award CEE a zúčastnil se rezidence v nizozemském Rotterdamu. Kajánek pracuje převážně s médiem fotografie, videa a performance. Ve své práci vstupuje do mezer, které nachází na hranách společenských jevů. Svými akcemi tak akcentuje konkrétní problémy současné společnosti ⁠–⁠ například vztah většinové společnosti k menšinám, či užitečnost i rizika veřejně dostupných nových technologií. Častým inspiračním zdrojem jeho práce je YouTube a jiné platformy pro sdílení kreativního obsahu. Jeho performance obsahují nezřídka prvek vystavení vlastního těla náročnému fyzickému výkonu či dokonce fyzickému ohrožení. Zároveň tématizuje i médium performance jako takové, stejně tak, jako otázku lidské a umělecké angažovanosti. Své práce autor představil na skupinových i samostatných výstavách v České Republice i v zahraničí, mimo jiné v Národní galerii Praha, na Vídeňském bienále v Rakousku, Nitranské galérii na Slovensku, či v Croxhapox v Gentu v Belgii.

Kateřina Olivová (1984) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér tělového designu Jany Prekové, později Lenky Klodové), kde nyní pokračuje v doktorském studiu. Tvorba Olivové se věnuje tématu ženskosti, feminismu, tělesnosti, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Skrze své performance, které často balancují na hranici kýče a záměrné trapnosti otevírá otázky zažitých společenských tabu. Primárním médiem její tvorby je tělo zapojené do performance, které jsou plné zářivých, duhových barev, glitrů, radosti z vlastní existence a nahoty. Svou uměleckou tvorbu neodlišuje od běžného života, takže někdy není zcela možné rozlišit, co je ještě akt namířený směrem k divákům a co už její životní styl. Kromě vlastní umělecké praxe působí také jako kurátorka Galerie Umakart v Brně a je zakladatelkou podpůrné skupiny (nejen) pro matky umělkyně Mothers Artlovers. Svou tvorbu představila na samostatných i skupinových výstavách především v kontextu české nezávislé umělecké scény, se svými performance se pravidelně účastní také symposií a festivalů, například Festivalu nahých forem ve Vraném nad Labem, či ART.eria 2016 public space v Czestochowa v Polsku.

Adéla Součková (1985) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II/škola Vladimíra Skrepla) a Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech. Byla na studijní stáži v Salzburku a v roce 2017 absolvovala rezidenci v Art in General v New Yorku. Stěžejním vyjadřovacím prostředkem Součkové je kresba a malba, vyjadřuje se ovšem také prostřednictvím performancí a objektových instalací nebo videa. Ve své tvorbě tematicky čerpá z napětí vztahu přírody a kultury, ze starých mytologií a archetypů, ale i z aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismus. Součková pravidelně vystavuje především v nezávislých galeriích v Česku a v Německu. Svou tvorbu představila například v Domě umění města Brna, v galerii label201 v Římě, v galerii Zwitschermaschine v Berlíně nebo v MWW Muzeum Współczesne ve Wroclawi. V roce 2015 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu. Žije a pracuje v Praze a Berlíně.

Cena Jindřicha Chalupeckého

Z podnětu dramatika, spisovatele a bývalého českého prezidenta Václava Havla, výtvarníka Theodora Pištěka a básníka a výtvarníka Jiřího Koláře byla v roce 1990 založena výroční cena udělovaná mladým českým umělcům do 35 let. Nese jméno předního českého kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filosofa Jindřicha Chalupeckého. Cena je udělována za mimořádnou uměleckou tvorbu v oboru výtvarného umění. Je určena nastupující generaci umělců, jejichž dílo má potenciál získat uznání v kontextu české i mezinárodní umělecké scény a ztělesňuje po obsahové a formální stránce výjimečný postoj. Cenu uděluje Společnost Jindřicha Chalupeckého, jeden z význačných subjektů na porevoluční české umělecké scéně, který pořádá výstavy, doprovodné programy, diskuze, konference a umělecké rezidence a pomáhá současnému českému umění získat uznání v místním i mezinárodním kontextu.

Národní galerie Praha – Veletržní palác