Marek Meduna (1973) je český výtvarný umělec, bývalý člen skupiny Rafani. V letech 1999 až 2005 studoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech u Veroniky Bromové, Michaela Rittsteina, Jiřího Davida a Vladimíra Skrepla. V současnosti vede Ateliér malířství IV na pražské akademii. 

O své umělecké tvorbě hovoří takto: "Má práce se vyznačuje zájmem o tradici, kterou se snažím využít způsobem vlastním tomuto desetiletí. Bohužel, profese umělce vyžaduje tu a tam i jistý druh verbálního či textového odůvodnění. Proto se pokusím zmínit několik aspektů, které se pro moji tvorbu staly charakteristické, ale které ji v celku nevyčerpávají. Jsem člověk, který přemýšlí o výstavách, které posléze uskutečňuje. Pro nedostatek lepších slov je nazývám výstavami současného umění, proto jsem zřejmě umělec. Mnozí říkají, že cítí na mých výstavách jakýsi podivný humor, já bych však řekl, že humor je něco, co mi zůstává cizí. Věc se má takto. Jsem umělec. Vystudoval jsem vysokou školu uměleckého zaměření. Mám diplom magistra umění. Umělecká obec mne za umělce považuje. Pokusím se zmínit několik bodů, které jsou pro mne kruciální a které přerůstají z jedné výstavy do druhé, z jednoho artefaktu do druhého. Přijímám tradici a pokouším se ji znovu a jinak přečíst. Luštím text zasutý pod textem, přesívám sutiny minulého, protože doufám, že naleznu perlu – smysl, cosi jako smysl. Hledím zpět, protože budoucnost zčernala bouřkovými mraky. Ve svém životě i umění se řídím několika málo poučkami, které mi, ani nevím proč, utkvěly v hlavě. Tyto výroky plus mé povahové vlastnosti vytvářejí půdorys, na němž stojí má tvorba. Z oněch vlastností stojí za zmínku jistá nestálost a touha po vymezení, ve většině rozhovorů se stavím do opozice, a jen málokdy k tomu mám skutečný důvod. Činím tak zcela automaticky. Když přemýšlím o výstavě, většinou ji komponuji jako strukturu několika obecných pojmů, kdy tím podstatným je kombinatorika jejich vztahů. Téměř nikdy nestavím kompozici expozice postupem od jednoho konkrétního faktu ke druhému konkrétnímu faktu. Tento postup je mi cizí. Má tvorba se rozlévá do různých médií. Ale není nutné se o tom více rozepisovat, neboť ačkoliv se cítím být ponejvíce malířem, nepovažuji kategorizaci dle média za smysluplnou a žádoucí. Poměr jednotlivých uměleckých médií je na mých výstavách většinou vyvážený. Jsem člověk, který přemýšlí o výstavách, které posléze uskutečňuje. Pro nedostatek lepších slov je nazývám výstavami současného umění, proto jsem zřejmě umělec. Mou základní technikou je ready-made, v případě této metody je obtížné psát o médiu, neboť se dostáváme do nebezpečného rozšíření všech médií. Malbou pak může být náš život, neboť pohyby našeho těla se vepisují do matrice kosmu, stejně tak může být sochou malba, protože je složena z atomů a ty jsou jak známo trojrozměrné, stejně obtížně, ba hůře vymezitelná je instalace nebo performance.
Nemaluji jako Michael Rittstein, mé obrazy postrádají široký rozmach jeho svalnatých paží, velkorysá a obratně vedená gesta. Když přemýšlím o názvech výstav a artefaktů, chybí mi jeho smysl pro absurdní humor. Nejsem dobrý rétor, vždyť se neumím pořádně vyjadřovat. Nejsem aktivistický a zapálený pro věc. Nejsem veřejná osobnost. Nemohu soutěžit s Jiřím Davidem, neboť nekomentuji téměř nic, své názory si slabošsky nechávám pro sebe. Neuvažuji a nechovám se jako Vladimír Skrepl, na to je má práce příliš usedlá. Můj život není hutný experiment, nechodím po hraně, nejde mi o rozrušování smyslů. Nejsem Baudelairem dnešní dnů. Nejsem ani jako Ján Mančuška, nemám jeho energii, dogmatičnost, neochvějnou víru ve svou pravdu, má práce není radikálně intelektuální ani to o ní neprohlašuju."

Citát z knihy: Marek Meduna - Písčiny.

Kurátor výstavy Leszek Wojaczek

Galerie Kaple