Výstava představuje urbanistické, architektonické a výtvarné dění v Olomouci v letech 1919 až 1989. Soustřeďuje se na širší městský celek s jeho krajinným rámcem a souvisejícími přesahy do vzdálenějšího okolí.  Toto komplexní pojetí otevírá řadu námětů, které jsou ve výstavním sále Trojlodí rozděleny do sedmi základních tematických kapitol.  Materiálově pestrá expozice zahrnuje výtvarná díla (sochy, malby, kresby, grafiky, fotografie), architektonické a urbanistické plány i modely.

Výstavní prostor protíná v celé délce modrá linie, osa tematického uspořádání a současně symbol řeky formující krajinu, která dala vzniknout Olomouci. Touha a potřeba krajinu organizovat a uzpůsobovat funkci města stojí na počátku kulturních kořenů Olomouce a kulminuje v období, jež právě výstava podchycuje. Řece Moravě a krajinnému okolí Olomouce je věnována úvodní část. Hodnota přírodního rámce ztělesněná těžce prosazovanou ochranou Litovelského Pomoraví nachází protějšek ve výtvarných pracích s motivy příměstské krajiny i periferií. Popisná zachycení krajiny nacházejí protějšek v reflexích místních i mimoolomouckých umělců. 

Krajina na jedné straně, historický odkaz na druhé - dalším určujícím aspektem formování Olomouce ve 20. století je proměňující se vztah k minulosti města.  Výtvarníky inspirovaly významné památky a reprezentativní náměstí, ale i staré zašlé uličky. Pokus udržet život ve starém městě se stal jedním z hlavních témat architektů a nově také památkářů. Výstava ukazuje odlišné koncepty zacházení s historickou tkání města.

Od krajinného a historického rámce se divákova pozornost přesune do městského interiéru. Říční toky a věnec parků přivádějí krajinu do města. Série regulačních plánů, vůbec prvně představená ve své úplnosti, dokládá v rozporu s realitou snahu budovat město funkční a krásné. Jaké byl představy o ideálním městě za první republiky a jak se změnily po válce? Prestiž Olomouce meziválečné dokládá soubor úspěšných investic firmy ASO, jiný velký úspěch zažívá Olomouc v šedesátých letech v podobě mezinárodních výstav Flora provázených přehlídkami československé výtvarné tvorby Sochařské bilance´65 a ´67. Vedle těchto výjimečných počinů výstava zevrubně zkoumá například vývoj typu rodinného, nájemního a kolektivní bydlení. Neopomine ani veřejné stavby a práci s veřejným prostorem doloží četnými exponáty modelů pro pomníkovou i architektonickou tvorbu.  

Samostatná kapitola nazvaná Město nepostavené seznamuje vůbec poprvé v tomto rozsahu s nerealizovanými stavbami a četnými architektonickými soutěžemi, v nichž často zaznívají zvučná jména české architektury.  Neuskutečněné stavby uvozují poslední část s titulem Neklidné sny, která představuje pestré spektrum olomoucké výtvarné scény. 

Účelem výstavy samozřejmě nemůže být celoplošné zmapování architektonického a výtvarného dění Olomouce po valnou část minulého století, neumožnila by to ani kapacita výstavního sálu. Expozice stojí na výběru, v němž hlavním kritériem je kvalita prací a podtržení tematických celků stěžejních pro současnou interpretaci kulturních dějin města. Jak název napovídá, výstava se opírá o doprovodnou a sumarizující publikaci Pavla Zatloukala Meditace o městě, krajině, umění: Olomouc 1919-1989, která je k dostání v knihkupectví Muzea umění Olomouc. Další součástí expozice je stručný průvodce výstavou doplněný plánem města s dvěstěpadesáti nejvýznamnějšími objekty, architektonickými soutěžemi, domy a sochami  - zachovalými i zaniklými, i těmi, které zůstaly jen v šuplících a v neklidných snech o krásném městě.

autor: Pavel Zatloukal
kurátorky: Šárka Belšíková, Martina Mertová

Muzeum umění Olomouc — Muzeum moderního umění