Od května do září (25. 5. – 27.9. 2020) se veřejnosti dostává mimořádné příležitosti shlédnout tvorbu malíře ve výstavních prostorách, které divákovi dovolí Bukovského monumentální plátna vnímat a prožít naplno. Mimořádná  výstava je také rekapitulací – vedle současné tvorby – starších prací; malíř totiž výstavou v Královském letohrádku slaví své sedmdesátiny. Přestože se mnohá Bukovského plátna stala součástí veřejných a soukromých sbírek v Evropě, Spojených Státech, Izraeli nebo Jižní Koreji, vystavená díla komplexně reprezentují malířovu tvorbu čítající několik dekád. 

„Svébytná figurace Ivana Bukovského, vycházející z kritické reflexe soudobého světa a neméně z hlubokého porozumění zavazujícím uměleckým i mravním hodnotám kulturní tradice, je od sedmdesátých let dvacátého století nezaměnitelným jevem české výtvarné scény. Jeho dílo se vyznačuje výjimečným citem pro monumentální prostor, v němž kompoziční perspektiva a expresivní figurální gesto vytváří celistvou, až scénograficky koncipovanou arénu.“
(R. Drury). 

„Lze-li hodně souhrnně charakterizovat dílo Ivana Bukovského, aniž bychom upadli do zjednodušujících schémat, pak patrně nejpříhodnější je triáda figurace – monumentalita – narace. Figurace jako protipól abstraktivismu a především konceptualismu. Monumentalita jako způsob, jak umění vtisknout vážnost a naléhavost. Narace jako dějová rytmizace času.“
(M.Janata) 

Výstava „Ivan Bukovský – 70“ je završením série výstav, které proběhly k autorovým sedmdesátým narozeninám v loňském roce (v pražské Novoměstské radnici, příbramském Ernestinu a v Galerii na západní terase Bratislavského hradu), a proto je zcela příznačné, že skončí právě den před autorovými jednasedmdesátinami. Zatímco však předchozí výstavy ukazovaly jeho tvorbu z poslední několika let, tato je koncipována jako komplexní zpráva o malířově tvorbě, od studia na pražské Akademii až po současnost. Pro vnímavé mladé oči je bohatá tvůrcovým poutem k mytologii, barokně monumentální výpovědí o podstatě individuálního bytí, sugestivně zachycenou barvou na plátně. Umění, které „má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním“, řečeno Bukovského slovy. V Královském letohrádku na Pražském hradě shlédnete dílo neústupného mladého muže, který maluje přes šedesát let.

Letohrádek královny Anny