Za pozornost stojí nejenom umělecké dílo samo, stojící před divákem jako definitivně autonomní entita existující nezávisle na svém stvořiteli, ale trvale pozoruhodnou se v tomto případě jeví i propracovaná autorská mytologie bytující v obrazech jako metadata výrazné tvůrčí jedinečnosti. Vedle expresivní výtvarné formy svébytně, mnohdy ironicky traktujících impozantní šíři nejrůznějších obsahů, je rovnocenně dynamickou vizuální entitou barva nanášená ve vrstvách či přímo z tuby.

„Trantinovo malířské dílo spočívá ve výrazném malířském expresivním gestu na pomezí abstrakce a reality. Pro Trantinu je vedle expresivního malířského projevu také důležitá obsahová stránka maleb, kde si s blasfemickým humorem sobě vlastním pohrává se světem profánním a sakrálním, v Trantinové malířském kosmu se prolínají obrazy světců a bohů s počůraným pejskem Paris Hilton.“ (Leoš Válka, DOX)

inýmii slovy, klíčem k uchopení autorova malířského díla je vidění obrazu jako komplexní vizuální struktury, jejíž formální naturel je jak synchronní, tak asynchronní s jeho arteficiálním i non-arteficiálním narativem.
„Trantinovy malby jsou mapami jeho vnitřního vesmíru, které se zdají na první pohled nečitelné, trpělivému diváku se však po chvíli pozorování otevírají nové kosmické prostory. (Jan Melena, Galerie Peron)

V obrazech Dana Trantiny je divák vyváděn z temné jeskyně bezčasí v zářivý okamžik srozumění mezi chaosem a řádem v meziprostor času a bytí. Jinými slovy, zviditelněním intimního setkání mezi divákem a tvůrcem může být dialog hranice s rozhraním, jehož optikou se okolní svět nejeví sám sobě samoúčelným ornamentem, ale jako zřetelně artikulovaná a srozumitelná dialektika bytí.

Galerie Crears