V obrazech Barbory Dohnalové jsou zornými ohnisky významového pole fenomény přítomnosti a nepřítomnosti, respektive osamocení, touha po blízkosti i strach z ní. O malbách autorky můžeme hovořit s jistou nadsázkou jako o figurální tvorbě, v níž není dominantním motivem člověk, ale jeho příbytek.

Hlavní těžiště malířské tvorby Barbory Dohnalové vychází z reflexe a transpozice motivu interiérů a exteriérů budov. Budov, jejímž knihovnám dal před malou chvílí sbohem poslední čtenář. Budov, z jejichž budoárů právě odešla tajemná žena. Budov, do jejichž schodišť se vpíjí krok osamocené dívky zakrývající si rukou obličej. Budov, v nichž se právě zastavil čas.

Pro malby Barbory Dohnalové, je příznačná jejich ilustrativnost. Ta je v posledních dvou letech po ukončení studia na Akademii výtvarných umění zřetelnější. Téma se také částečně odkloňuje a prázdné prostory nahrazují flóra a fauna, barvy se také zvýrazňují a jsou pestřejší. Tato fáze se dá nazvat hledáním jiného přístupu k malbě a také zároveň hrou. Téma je odlehčenější a není v něm často cítit jinak všudypřítomná melancholie, a nostalgie. Snovost však zůstává stálým prvkem většiny děl.

Ke svým inspiračním zdrojům podává toto svědectví: „Strašně moc čtu, mám ráda fantasy a tajemné příběhy. Harry Potter je od dětství moje srdcová záležitost, což se promítlo i do jednoho námětu s knihovnou. Fascinuje mě jejich specifická atmosféra, navíc se u nich dá dobře hrát s perspektivou, s motivem ubíhajících knížek. Zároveň u těchto obrazů hodně pracuji se světlem.“ V poslední době je její tvorba značně ovlivněna také četbou Stephena Kinga, některé obrazy jsou vlastně malovanými ilustracemi příběhů z jeho scifi-horrorových příběhů, jiné jen vystihují prostředí, v nimž se děj knihy odehrává.

Galerie Crears