Výstava Rudolfa Sikory a Vladimíra Havlíka je „příčným řezem“ dvou rozdílných uměleckých strategií a generací. Jejich dílo dělí dvacet let a rozdílná východiska – zatímco Sikora vychází z dobového boomu kosmismu a brzké recepce západního myšlení šedesátých a raných sedmdesátých let (Římský klub), je Havlík uměleckým autodidaktem vycházejícím z fazet života v socialistickém maloměstě. Společným zájmem obou umělců je vztah lidí k přírodě či k sobě navzájem, přehodnocování postoje k dílu sovětského avantgardisty Maleviče a základní politická fakta sedmdesátých a osmdesátých let. Jedna z fazet Sikorovy práce má objektivizační charakter a je zacílena na práci s vědeckými fakty, přičemž druhá část jeho myšlení je orientována na intimní vztah člověka k řádu světa, potažmo kosmu. Naproti tomu performance Vladimíra Havlíka jsou osobní výpovědí o žité realitě na bázi nonspektakulárních gest a zkoumáním bazálních mezilidských vztahů. Výstavu doprovodí katalog s texty kurátora a obou vystavujících umělců a rozsáhlou obrazovou přílohou včetně dokumentace výstavy.

Galerie hlavního města Prahy — Colloredo-Mansfeldský palác