Výstava Zdeny Kolečkové (1969) připravená pro Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí je sestavena z pečlivě komponovaného souboru starších i novějších prací, jejichž prostřednictvím autorka diváka citlivě uvádí do prostředí svého dlouhodobého zájmu – tedy do protikladné a významově mnohoznačné atmosféry města Ústí nad Labem chápaného jako symbol české příhraniční postindustriální periferie. Zdena Kolečková se v tomto městě v roce 1969 narodila a zůstala mu věrná v jeho nelehké kráse do dnešních dní, kdy v něm působí jak umělecky, tak pedagogicky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Příběh výstavy Molekuly vzpomínek je přitom především dynamizován zcela novou prací – krátkým video snímkem nazvaným V kůži Robinsona. Na jeho půdorysu autorka zaznamenává vlastní snahy o kultivaci často pokleslého a rozpadajícího se prostředí, které obývá prostřednictvím přirozených a praktických činností, například formou v jistém smyslu k neúspěchu předem odsouzeného pěstování obilí v chátrajících postindustriálních areálech. Zdena Kolečková se tak obrazně snaží uchopit a znovu zabydlet území, která zdánlivě definitivně ztratila smysl a vlastní péčí jim a jejich potenciálním uživatelům předestřít možnou budoucnost spojenou s aktivizací sdílené zodpovědnosti za stav životního prostředí a fungování vlastní komunity.

Video V kůži Robinsona (2020) je potom obklopeno výběrem digitálních tisků či maleb ze starších cyklů Just a Story (1999) a Sweet Secret (2003), které v detailní a estetizované zkratce reprezentují svůdné nebezpečí nekontrolovatelné hospodářské a ekologické exploatace tolik příznačné pro podkrušnohorskou industriální aglomeraci především ve druhé polovině dvacátého století. Vedle těchto hypertrofovaných dokumentů jakoby vystupujících z mlžného oparu sladkokyselé chemické inverze potom Zdena Kolečková v Galerii Sýpka prezentuje vzájemně se prolínající projekty, které využívají postupy spojené s racionálními způsoby poznáváni přírody a jejího využití pro účely každodenního života.  V díle Trojí identita (2008) propojuje intimní rodinný příběh z poválečného období spojený s odsunem německy mluvících obyvatel s pečlivým sběrem a záznamem sudetských rostlinných endemitů v podobě atraktivního herbáře. Ve dvojici komplexních a navzájem souvisejících projektů Made in Ghetto (2012) a Chemistry Tea & Mercury Coffee (2017–18) potom autorka kombinuje průzkum konkrétního industriální činností zásadně kontaminovaného území v okolí továrny SPOLCHEMIE, návrat k využívání tradičních receptur pro výrobu domácích produktů ze zde nalezených či pěstovaných rostlin a jejich důslednou laboratorní analýzu odhalující hloubku narušení přírodního rámce i neviditelné nebezpečí permanentně číhající na jeho uživatele.

Zdena Kolečková na půdorysu výstavy Molekuly vzpomínek – stejně jako v rámci celé své umělecké práce – trpělivě ohledává vlastní prostředí spoluurčované dramatickým historickým vývojem spojeným především s dvacátým stoletím, ale také se zcela aktuálními znepokojujícími společenskými procesy. Zapomenuté Sudety, nuceně opuštěné svými původními obyvateli a znovu a znovu vykořisťované a vytěsňované, se snaží znovu zabydlet i s vědomím nenávratnosti jejich ztráty. Pojmenovat současnou situaci, učinit ji prostřednictvím uměleckého díla uchopitelnou a v blízkém detailu srozumitelnou, nesmířit se s ní a trpělivě se snažit o její nápravu – to je cesta, kterou Zdena Kolečková chápe jako nezbytnou, aby dostála vlastnímu přesvědčení a jejímu chápání údělu umělce jako součásti konkrétního společenského rámce.

Zdena Kolečková je součástí silné umělecké generace, která vstoupila na českou a mezinárodní scénu v polovině devadesátých let dvacátého století a definovala nový obsahový i institucionální rámec místního umění v souvislosti s tehdy probíhající hlubokými společenskými, politickými, hospodářskými i kulturními změnami navazujícími na proces společenské transformace po pádu komunistického režimu v tehdejším Československu v roce 1989. V tomto kontextu se Zdena Kolečková prosadila jako součást tzv. ústeckého neo-konceptuálního okruhu (společně například s Michaelou Thelenovou, Jiřím Černickým, Pavlem Kopřivou, Pavlem Mrkusem a dalšími), který v českém uměleckém prostředí etabloval tematiku spojenou s problematikou vztahu centra a periferie, sociální angažovaností či environmentální zodpovědnosti. Zdena Kolečková připravila samostatné výstavy například pro Galerii Václava Špály v Praze, Dům umění v Českých Budějovicích, Dům umění města Brna či Galerii hlavního města Prahy a v zahraničí pro Miroslav Kraljević Gallery v Záhřebu, Arsenal Gallery v Bialystoku nebo Museum of Modern and Contemporary Art v Rijece. Zdena Kolečková je profesorkou v oboru Vizuální komunikace a pedagogicky působí na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.