Jeden z výrazných proudů současné malby je spojený s neustálým zkoumáním předmětnosti obrazu a jeho vztahu k reprezentaci zobrazovaného. Autoři mladší generace se často nečekanými cestami navracejí k dědictví kubismu a s ním spojeného počátečního formulování této problematiky v moderní malbě. Jejich chápání figurace, práce s hmotou malby a především hra s obrazovým prostorem má své předobrazy ve zmíněném kubismu, ale současně se prostřednictvím vlastně tradičních výtvarných prostředků vyjadřuje i k nejaktuálnějším otázkám současného vnímání lidské tělesnosti a předmětných vztahů světa, v němž každodenně žijeme.