Po čtyřech desítkách let nepřetržitého provozu musela budova Nové Pinakotéky uzavřít pro návštěvníky své dveře, aby mohlo dojít k rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci. Během tohoto období budou ve Staré Pinakotéce a ve Schackově sbírce představena vybraná hlavní díla malby a sochařství 19. století, od neoklasicismu a romantismu po úsvit modernismu.

Mistrovská díla z Nové Pinakotéky ve Staré Pinakotéce

V Dolní galerii Staré Pinakotéky je ve třech hlavních sálech a sedmi bočních místnostech vystaven výběr asi 90 obrazů a soch ze sbírek Nové Pinakotéky. Jde o díla od neoklasických umělců po rané modernisty. Výstava přináší nečekaná setkání exponátů – ostře sledované portréty dvorního malíře španělských panovníků Francesca Goyy či stylizovaná zobrazení představitelů anglické vyšší třídy Thomase Gainsborougha jsou zde postaveny vedle Snídaně v trávě od Edouarda Maneta a Edgara Degase, představitelů umělců zobrazujících obyčejný lid Paříže jejich doby. Monumentální neoklasicismus Antonia Canova v dialogu se zasněným symbolismem George Minne, díla Van Gogha, Klimta, Segantiniho a dalších tvůrců, kteří měnili dlouho držené konvence tvorby. V dalším sále jsou představeni němečtí romantici ze skupiny Nazaréni, kteří působili z umělecké kolonie v Římě, a díla Caspara Davida Friedricha z Drážďan či realisty Carla Blechena. V bočních sálech věnovaných francouzskému a anglickému romantismu a ranému realismu jsou zastoupena díla literárního romantismu Eugena Delacroixe a empirické zkoumání přírody v umění Williama Turnera a Johna Constabla. Další sály se zaměřují na vývoj evropského umění od roku 1850 - Wilhelm Leibl a jeho okruh žáků jdoucí ve stopách Gustava Courbeta a Barbizonské umělecké školy, zatímco Max Liebermann, Lovis Corinth a Max Slevogt představují ducha modernismu v Berlíně kolem roku 1900.

Stará Pinakotéka, Mnichov