Manon de Boer
Pavel Büchler, Milan Grygar, VALIE EXPORT a Hreinn Fridfinnsson

Jsou ve mne propasti ticha
Clarice Lispector, Dech života

Z čeho se skládá ticho? Jak jej zachytit? Jak jej zobrazit? Má nicota nějakou substanci? Je neviditelnost formou nepřítomnosti? Jak dočista zmizet? Prázdnota tvoří jádro 11. kapitoly Moving Image Departement. Prázdnota (obrazu, zvuku, formy, matérie); dech a bezdechost (podmínky života a smrti, barometry křečovité touhy a její tělo bez orgánů); prostor bez objemu, zato s odrazem a ozvěnou (konečná plošnost pocitu a paradox jeho přemíry). Výstava inscenuje zvukové vibrace a percepční přeludy v post-cageovském vakuu smyslů a prožitků a vede nás tak k naslouchání tichu obrazu.

Manon de Boer se ve své filmové tvorbě zaměřuje na průzkum hraničních oblastí mezi zvukem a obrazem, naproti tomu Pavel Büchler se soustředí na efemérní a opomíjené, na „zrušení mezery mezi ‘no’ a ‘thing’”. Hreinn Fridfinnsson ve svých lyrických kompozicích zachycuje podstatu věcí a jejich tiché dvojníky. VALIE EXPORT propojuje poetické a politické do všeobjímajícího milostného gesta dýchání. „Nepřetržitý dech světa je to, co slyšíme a co nazýváme tichem“, píše Clarice Lispector. Ticho je to, co opravdu zůstává. Je. „A v daném okamžiku spočívá jeho vlastní je. Chci zachytit své vlastní je.“ Jeho ozvěnu a refrén, jeho vlastní dech.

Tady je vše vzdálenost; tam to byl dech
Rainer Maria Rilke, Osmá elegie 

Kurátor: Adam Budak

Národní galerie Praha - Veletržní palác