Vrátit se v čase zpět do roku 1664, kdy se olomouckým biskupem stal Karel z Lichtensteinu-Castelcorna a znovu postavil na nohy Moravu zničenou třicetiletou válkou, umožní od 13. června návštěvníkům Arcidiecézního muzea v Olomouci a zámku v Kroměříži letošní největší výstavní projekt Muzea umění Olomouc – Za chrám, město a vlast.

„Touto výstavou navazujeme na tradici našich velkých projektů postihujících osobnosti a témata spojená s moravským prostředím. Završíme tak společný čtyřletý výzkum našeho muzea, Univerzity Palackého v Olomouci a Masarykovy univerzity v Brně, který se věnuje a zpracovává nejvýznamnější osobnost moravského baroka – biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna,“ říká zástupce ředitele Muzea umění Ondřej Zatloukal.

Karel z Lichtensteinu-Castelcorna byl nejvýznamnějším mecenášem výtvarné kultury a architektury střední Evropy 17. století. Jako hlavě tehdejší olomoucké diecéze mu podléhala oblast od jižní Moravy až k dnešním polským hranicím. Jeho umělecké a architektonické ambice se dotkly sídel v Brně, Vyškově, Mírově či Hukvaldech a samozřejmě Olomouce a Kroměříže. „Biskup Karel stojí také za založením tradice sbírání umění olomouckou diecézí. V roce 1673 zakoupil významnou obrazovou sbírku, která je základem slavné arcibiskupské obrazárny, stál i za vybudováním knihovny, numismatické kolekce či hudebního archivu,“ připomíná Zatloukal.

S úřadem olomouckého biskupa byla spjata významná ekonomicko-správní úloha. Morava, zničená třicetiletou válkou a švédským pleněním, byla hospodářsky na dně a bylo nutné ji ekonomicky pozvednout a také dokončit proces rekatolizace. To se mu za jednatřicet let na biskupském stolci podařilo. „V olomoucké části výstavy připomeneme i biskupovo zapojení do čarodějnických procesů, které za jeho episkopátu proběhly na Šumpersku. Musíme si ale uvědomit, že pro biskupa Karla to byla tehdy jen podružná záležitost a dodnes vlastně nevíme, proč děkana Lautnera vydal světské spravedlnosti. Spíš to vnímal jako trest pro neposlušného kněze, takový exemplární příklad,“ poukazuje autor výstavy Miroslav Kindl i na stinné okamžiky biskupova působení.

Kroměřížská architektura a vzácná sbírka
Velikost výstavního projektu Za chrám, město a vlast podtrhuje i jeho rozdělení mezi Olomouc a Kroměříž. „Na zámku se budeme věnovat biskupovi Karlovi jako stavebníkovi a mecenáši. Připomeneme budování kroměřížského či vyškovského zámku a všech budov, které postavil či nechal stavebně upravit. Zaměříme se i na jeho architekty, jako byl slavný Ital Giovanni Pietro Tencalla a neopomineme ani Květnou zahradu,“ vypočítává Miroslav Kindl.

„Původně měla být Květná zahrada pravoúhlou renesanční zahradou s nízce střiženými ploty. V průběhu stavby se ale biskupovi donesla zpráva o čerstvě dokončených královských zahradách ve Versailles. Biskup Karel chtěl s proměnou evropského vkusu proměnit i tuto zahradu. Nechal ploty zapěstovat do výše šesti až osmi metrů, a tak výrazně modifikoval původní přehlednou koncepci v jakýsi labyrint, v němž se ukrývají magické, hravé až pohádkové kabinety,“ přiblížil vznik Květné zahrady Ondřej Zatloukal, vedoucí kurátor sbírek starých mistrů.

Dalším rozměrem kroměřížské části výstavy bude i samotné prostředí zámku, který po vyplenění Švédy znovu vystavěl právě biskup Karel. Zároveň výstava připomene i vzácnou sbírku, kterou biskup pořídil v roce 1673, včetně obrazů od Tiziana a van Dycka.
Návštěvníkům ji ukáže ve světle 17. století, pomocí dochovaného Iconophylacia (veršované popisy obrazů, pozn. red.). „V Österreichische Nationalbibliothek se totiž zachovalo Iconophylacium, které nechali zhotovit bratři Imstenraedtové, kteří biskupovi sbírku prodali. Iconophylacium nechali původně připravit pro císaře Leopolda I., do jehož sbírek se chystali obrazy prodat. Ve více než tři sta let starém díle si můžeme přečíst veršované texty oslavující obrazy i císaře samotného. Rozhodli jsme se je pro naši výstavu přeložit a umístit k jednotlivým dílům v obrazárně. Návštěvníci tak zjistí, jak se na obrazy dívali lidé před třemi staletími,“ vysvětluje Kindl.
Výstava neopomine ani vzácnou kroměřížskou knihovnu. Ta patří k tomu nejvýznamnějšímu, co biskup Karel vytvořil a přenechal svým následovníkům. „Samozřejmostí jsou také nejrůznější edukační programy, které obě části výstavy budou doprovázet. Součástí výstavy budou navíc také intervence sklářského výtvarníka Václava Ciglera a architekta Michala Motyčky v Květné zahradě i v obrazárně na zámku, které se zaměří na světlo. Jméno Lichtenstein je vlastně v překladu kámen světla a právě v 17. století se přechází od alchymie k vědním oborům. Ty zkoumaly mimo jiné i světlo. Ciglerova díla tak budou svým způsobem i intervencemi do doby biskupa Karla,“ doplňuje Miroslav Kindl.

Olomoucký biskup a jeho umělci

Olomoucká část výstavy bude od 13. června také v Galerii Arcidiecézního muzea a zaměří se na biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna jako na nejvýznamnějšího moravského barokního velmože. Představí jeho mládí, studia v Salzburgu, dobu předtím, než se stal biskupem a samozřejmě jeho počínání během dlouhého episkopátu.

„Přiblížíme také umělce, které zaměstnával, jako byli Fillipo Abbiati, Reinier Meganck, Paolo Pagani, Jan Thomas a další. Představíme agenty, jejichž služeb využíval pro nákup uměleckých děl. Ukážeme, co všechno biskupa zajímalo. Například miloval ovoce a často nakupoval ovocné stromy, jen v Květné zahradě bylo na třicet odrůd jabloní. Nechal si z Benátek vozit knihy. Jedna z nich je například o ptácích z Kypru,“ líčí Kindl záliby biskupa Karla.
Výstavu navíc doplní dvě knihy, které víceméně odrážejí podobu výstavy. „Jedna publikace, jejímž editorem je historik umění Ondřej Jakubec, se zaměří na umělce ve službách biskupa Karla a na jeho osobnost a bude mít blíž k olomoucké části výstavy. Druhá kniha se bude věnovat místům biskupovy paměti a zaměří se podobně jako kroměřížská část výstavy na architekturu a sbírky. Jejím editorem je profesor Rostislav Švácha,“ dodává Zatloukal s tím, že každá publikace bude mít českou a anglickou verzi
Premiéra po 353 letech
Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční ve čtvrtek 13. června ve Sněmovním sále kroměřížského zámku a kromě tradiční vernisáže jej doprovodí také obnovená premiéra opery italského skladatele Pietra Andrey Zianiho – L’Elice v podání Ensemble Damian. Opera se poprvé odehrála už v roce 1666, tedy několik týdnů před svatbou císaře Leopolda I. se španělskou infantkou Markétou Terezou.

„Konktrétně šlo o narozeniny císařovny-vdovy Eleonory Magdaleny. Představení se skládalo ze dvou částí – operní a baletní a celé se odehrálo v zahradách Amalienburgu nedaleko Vídně,“ uvádí Miroslav Kindl.

„Vypráví se zde příběh nymfy Elice, která je římskou obdobou řecké Callisto. Nymfy sloužící bohyni Dianě musely být panensky čisté, do Elice se však zamiloval Zeus a v přestrojení za bohyni Dianu se vloudil do její přízně a obtěžkal ji. Když to zjistila Diana, vyhnala ji do lesa, kde Elice porodila syna Arcada. Poté, co se to dozvěděla Diova žena Hera, proměnila nebohou Elice v medvědici. Arcad vyrostl a stal se vášnivým lovcem. Jednou v lese narazil na stopy medvědice a chtěl ji zastřelit. Tomu zabránil Zeus tím, že oba vynesl na nebesa. Stvořil tak souhvězdí Velká medvědice a Malý medvěd.

Na operu navazuje balet. Autorem hudby je Johann Heindrich Schmelzer a v prvním uvedení se jí účastnily také nevlastní sestry císaře Leopolda I. „Libreto opery je uloženo v Österreichische Nationalbibliotheke – není zde ovšem dochována kompletní partitura k závěrečnému baletu. Ta je naštěstí v kroměřížském zámeckém archivu. S největší pravděpodobností si ji pořídil přímo Karel z Lichtensteinu-Castelcorna,“ zdůrazňuje autor výstavy s tím, že nastudování opery od Ensemble Damian bylo také součásti projektu NAKI II, který výzkum zaštiťoval.

Arcidiecézní muzeum Olomouc