Významný český malíř a kreslíř Otakar Slavík (1931– 2010), osobnost pevných morálních zásad, působil po podpisu Charty 77 ve vídeňském exilu. Výstavní projekt připomene 50. výročí Slavíkovy výstavy v ostrovském letohrádku a představí průřez tvorbou bytostného koloristy soustředěného na tematiku člověka, autora barevné i výrazové uvolněnosti a opravdové tvůrčí radosti.

Galerie umění Karlovy Vary vystavovala tvorbu Otakara Slavíka už v roce 1969, kdy se uskutečnila v ostrovském Letohrádku Slavíkova první velká samostatná výstava mimo Prahu. Při příležitosti 50. výročí ostrovské výstavy se nyní koná umělcova retrospektiva nazvaná OHLÉDNUTÍ. Otakar Slavík, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde ho velmi ovlivnil profesor Martin Salcman, nikdy neučil, zato vystřídal několik dělnických profesí. Od počátků své tvůrčí aktivity se soustředil na hledání vlastního malířského výrazu. V průběhu padesátých let maloval expresivní figurální obrazy v redukované barevnosti, od poloviny 60. let pak vytvářel zjednodušené lidské postavy prostřednictvím rastrů. Tato novátorská cesta otevřela malíři dveře do prestižních galerií u nás i ve světě. Umělec s nezávislým myšlením a jasným občanským postojem začal mít počátkem 70. let s nastupující normalizací problémy, nemohl vystavovat ani nakupovat barvy, měl potíže s ateliérem, musel se vrátit k manuální práci. Přesto intenzivně maloval, teď však více expresivně. Jako jeden z mála výtvarníků se rozhodl podepsat Chartu 77. Po prodělání těžkého infarktu a pod nátlakem režimu odešel v září 1980 do rakouského exilu. Ve Vídni mohl konečně opět tvořit zcela svobodně a navázat i na své cykly Provazochodců ze sedmdesátých let. Osamělé figury jsou v nich podány robustním pastózním rukopisem, v expresivním tvarosloví, s výrazně barevnou paletou často užívající jásavé žlutí. Pod pozitivní barevností se však skrýval hluboký vnitřní étos a reflexe ztráty domova... S návratem demokracie počátkem 90. let jsou realizovány autorovy velké výstavy v Praze, Otakar Slavík si zde i pořídil byt, nicméně trvale zůstal ve Vídni až do své smrti v roce 2010. Otakar Slavík měl odvahu jako malíř i jako občan. Sděloval své nekompromisní postoje a konzistentní názory nahlas a proto ho nemohla socialistická kulturní a politická nomenklatura vystát. Z hluboké integrity umělcovy osobnosti vzniklo početné malířské dílo s velmi přesvědčivým vnitřním étosem. Karlovarská výstava představuje reprezentativní soubor téměř čtyřicítky maleb ze sbírek státních galerií z celé republiky i ze soukromí. Doprovází ji rozsáhlý katalog.

Galerie umění Karlovy Vary