Kurátor: Richard Drury

Výstava „Živý tok” představuje plastiky Vojtěcha Adamce st. (1933-2011) a obrazy jeho syna Vojtěcha Adamce ml. (1956). Jejím východiskem je úzký dialog mezigenerační, mezioborový a důvěrně rodinný.

Životní dílo Vojtěcha Adamce st. ztělesňuje příběh člověka, který zažil a reflektoval střídající se kapitoly českých dějin od 40. let 20. století: válečná traumata a útlaky komunistické totality, ale i intenzivní a nebojácné tvůrčí sebeurčování let šedesátých. Jeho výpověď se především vztahuje k symbolice lidského tělesného bytí; v této poloze lze u Adamce vyciťovat intimitu osobních prožitků i nadčasové svědectví humanity. Nacházíme v Adamcově dramatické plastičnosti kritické vědomí o soudobém světě i jasně projevované uznání tradice západoevropského umění. Experimentální figurální postupy se u něj tak příznačně propojují s vizuální řečí a duchovními obsahy gotiky, renezance a baroka. Výsledkem je sochařské dílo utvrzující autorovo krédo „Být s pravdou zadobře”.

Vojtěch Adamec ml. je příslušníkem generace osmdesátých let, s níž sdílel snahu o zpřítomňování historických či mytologických odkazů, o jejich přetváření v ryze osobní výpověď. Podobně jako jeho otec se stále pohybuje mezi minulostí a přítomností, mezi plastikou a malbou, mezi lapidárností a uvolněností, mezi snem a skutečností. Malba je pro Vojtěcha Adamce ml. zprostředkovatelem vnitřní zpovědi, v níž se kontrastně prolínají prosvětlené, jemně vymodelované výjevy s potemnělými, až expresionisticky pojatými vizemi. Pokud první zmíněná poloha zasazuje člověka a jeho vědomí do kontextu přírody a kulturních kořenů, druhou lze naopak vnímat jako zneklidňující ponor do hlubokého lesa podvědomých obav, těžkostí a překážek. Obě polohy se však váží k ústřednímu tématu autorovy tvorby: k nekončícímu putování „duševním prostorem” lidského nitra.

Výstava v Galerii Ludvíka Kuby v Poděbradech nabízí vzácnou možnost společného pohledu na dílo Vojtěcha Adamce staršího a mladšího, jež spojuje vyhraněná svébytnost, očistná ironie, procítěná úcta vůči umělecké a duchovní paměti a především schopnost vzdávat hold mystériu světa. Otec a syn tak spolu vstupují do „živého toku” rodinných a obecně historicko-kulturních vazeb.

Galerie Ludvíka Kuby