Jedním z projektů, kterými se Oblastní galerie Liberec zapojuje do Česko-německého kulturního jara 2017, je samostatná prezentace fotografií Jürgena Grosseho. Středem jeho zájmu je široké spektrum městských námětů zaměřené na estetiku neobvyklých, zejména berlínských městských scén. Jürgen Grosse si všímá budov zahalených do lešení a stavebních materiálů, porovnává proměnu městské krajiny.
Česko-německé kulturní jaro 2017 je přeshraniční kulturní iniciativa Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky.
Jürgen Große (*1962, Berlín) sám sebe nazývá prostě „fotograf města“. Městem je zde téměř výhradně myšlen Berlín. Jeho rodiště i místo, kde celý život žije, má bezesporu velký vliv na estetiku jeho práce. Již více než dvacet let dokumentuje neobvyklá městská zákoutí a situace, jež ostatní míjejí bez povšimnutí. Jako mistr vidění zachycuje na klasický kinofilm proměny urbánní krajiny, jež působí na první pohled často nesmyslně. Jeho vášeň pro graffiti sahá do začátku devadesátých let. Roky fotograficky doprovázel jejich vznik, život i zánik. Dnes patří k jeho motivům především momenty, které vznikají samovolně bez autora či náhodně, jako například stopy po stavebních pracích. Mnohdy působí tak absurdně, že svou existencí vzbuzují otázky po svém vzniku či smyslu. Co se ostatním zdá poničené, rozbité či nehezké, se Jürgenovi Große líbí a daří se mu přetavit takové situace do čehosi svébytného – do fotografie, která přestává být dokumentem a stává se autonomní uměleckou tvorbou.
2002—2003
Založení & koordinace výstavního prostoru »urban art info« (Brunnenstraße 171, Berlin) Organizace 17 mezinárodních výstav
2008—2010
Založení & koordinace galerie »urban art info« (Brückenstraße 1a, Berlin) společně s Michaelem Bonk - Organizace 17 mezinárodních výstav
VÝSTAVY (VÝBĚR)
2008 »The Last Ten Shots – Polaroid 600 Exhibition« Bongout Showroom, Berlín
»Urban Art Photography« urban art info, Berlín
2010 »Urban Interventions« urban art info, Berlín
2012 »Vorschau« M1 Arthur Boskamp – Stiftung, Hohenlockstedt
»Ende, danke.« M1 Arthur Boskamp – Stiftung, Hohenlockstedt
2014 »Wenn Kaputt Wir Spass« Trafačka, Praha
»Gaze, Rohre und Objekte« Galerie tzb, Berlín
2015 »Backjumps 20+1« Kunstraum Kreuzberg/ Bethanien, Berlín
»Synthesis & Integration« VKHUTEMAS Gallery, Moskva
REZIDENCE
2015 »GuestRoomMaribor« Maribor (SLO)
Každá fotografie je úzkým výřezem prostoru i času. Memento mori. Fotografovat znamená podílet se na smrtelnosti, zranitelnosti a proměnlivosti lidí či věcí.
(Susan Sonntag, O Fotografii,1978)
Během intenzivních leteckých útoků v průběhu druhé světové války byla v Berlíně zničena téměř polovina všech budov. Nálety po sobě zanechaly na dlouhá desetiletí mnoho stavebních proluk a polorozpadlých domů, které byly v osmdesátých letech perfektním prostředím pro vznik a rychlý rozvoj graffiti scény. Fotografování street artu se Jürgen Große věnuje od začátku devadesátých let, v poslední době ho však nejvíce zajímá samotná architektura, struktura, barva a světlo. Například ho fascinují budovy, které právě procházejí rekonstrukcí a nebo novostavby, jejichž fasády jsou dočasně zakryté stavebnímy plachtami, fóliemi či textiliemi. Německý název výstavy »Schauseite« (průčelí) odkazuje k přední, hlavní straně budovy, zde k fotografem vybranému nejlepšímu pohledu na danou vizuálně komplexní situaci.
Jürgen Große je neustále v pohybu. Chodí hlavně v brzkých ranních hodinách téměř prázdným městem. Neustále hledá, touží po objevu, po správném místě ve správný čas. Fotografuje rychle, ale ne hekticky, přímo z ruky bez stativu. Jednou, dvakrát, pětkrát, tak dlouho, až je záběr perfektní. Záběr, který má předem v hlavě. Jeho zrcadlovka totiž žádný display, na kterém by mohl fotku zkontrolovat nebo vymazat, nemá. Během několika minut se může scéna kompletně změnit, záběr na vždy zmizet.
Z každého filmu nechává Jürgen Große po vyvolání udělat fotky ve formátu 10x15 cm, které se pak po tisícech hromadí v jeho ateliéru. Tenhle zvým způsobem chaos má ovšem systém. Každá fotka je na zadní straně přesně popsaná. Na příklad »8.11/F.13/10a« znamená srpen 2011, film číslo 13, negativ 10a. Podobně je tomu také s motivy fotografií. Velkoměstské scény plné hustých struktur, překrývajících se materiálů a divoké koexistence architektury a přírody vypadají ze skrze hledáček Jürgena Große velmi uspořádaně: přímé rovné horizontály a vertikály, markatní pole výrazných barev, ostré detaily, vše jěště umocněno lesklým povrchem.
Ve výstavě »Dočasné pohledy« opouští Jürgen Große svůj obvyklý formát. Pracuje s celým políčkem filmu bez sebemenšího ořezu, prezentuje ruční zvětšeniny až do velikosti 120 x 180 cm a vzdává se kvůli tomu precizní ostrosti. Touha ukazovat pravdu nejen že odpovídá zaběhlým představám o fotografickém médiu jako takovém, ale hodí se také ke klasickému způsobu práce Jürgena Große. Dokonalá fotka vzniká přímo na negativu.
Alena Drahokoupilová