www.pragovka.com/cs/calendar/amikyskova-i-pavlickova-p-krissak-beuys-dont-cry-tue-thu-16-2000-fri-sat-14-1800

Television can change your mind, VIDEODROME can change your body! Don’t forget! With LACUNA you can forget! V dnes již kultovních filmech, zabývajících se manipulací prostřednictvím médií a korporací, jakým je Videodrome (1983, director: David Cronenberg) nebo Eternal Sunshine of a Spotless Mind (2004, director: Michel Gondry), se objevují reklamní slogany zaručující lepší život (změnu). V obou snímcích se podobně objevuje forma určité nepravděpodobné reality. A právě s touto zvláštní, změněnou (neúplnou, fiktivní) realitou, pracují ve své tvorbě A. Mikysková, I. Pavlíčková a P. Kriššák. Kurátorka: Veronika Zajačiková

Pragovka Gallery Entry

Videozáznam z vernisáže

Chyceni v časoprostoru, vnímaje reálně a digitálně, snažíme se zorientovat v multidimenzionálním rozměru světa.

Výstava Beuys Don’t Cry se pokouší zachytit mizející, dnes již téměř nepolapitelnou hranici mezi skutečným a virtuálním světem. Pro trojici autorů jsou digitální média a virtuální realita - tedy schopnost myslet digitálně - přirozenou součástí života. A možná právě proto hledají únik z ní, a to i přesto že pracují s nástroji elektronických médií. Ve své tvorbě realizují vize míst a krajin, hledají a objevují známé i neznámé světy.

Vytvářejí určitý typ emocionální krajiny charakteristické a určené svou kompozicí, prostředím (návrh ve 3D) a materiálem. Teoretické upřesnění ‘'virtual landscape’' nalézáme například v textu Nicholase O’Briana ‘’Finding Place in the Digital’’. Ten popisuje tento stav jako snahu o rekonstrukci původní krajiny současné společnosti. Píše o jakési formě archeologie současnosti, která se objevuje v díle autorů vytvářejících tzv. land art budoucnosti. Naopak teoretička Keiko Sei hovoří o původní krajině. Japonské slovo ''original landscape’ (en.)’ odkazuje na mentální krajinu, na pocit místa z dětství nebo představu neexistujícího místa (místa spojeného s konkrétním emocionálním prožitkem, náladou). Podobně pak popisuje zájem o navštěvování filmových lokací, míst, které se objevily ve filmu (a jsou tedy spojeny s konkrétní akcí a pocitem).

Trojice autorů čerpá inspiraci v internetovém prostředí a pracuje s jeho specifickou vizuální estetikou a prostorovými zákony, které převádí v reálné site specific instalace. Tvůrci konfrontují tak diváka skrze různá média jako je video, objekt, malba s fragmenty dnešní materialisticko-kapitalistické společnosti. Tyto symboly (brand, značka) autoři parodují a všelijak manipulují, aby je pak zasadili do fantaskních mnohdy post-apokalyptických vizí krajin budoucnosti. Ony nepravděpodobné reality mohou být nenaplněnými vizemi, ale tak jistě reflexemi současných kulturně-společenských dilemat ať už jde o vztah k přírodě, ekologii, systémům komunikace a otázkám spojených s vlastní identitou.

Autoři jsou si vědomi toho, že člověk žije to, co sám tvoří. Platí tato teze i v tekutém virálním prostředí?

Andrea Mikysková (*1990, Praha, ČR) vystudovala ateliér Supermédia na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové a při studiu absolvovala jak stáž na pražské AVU, tak stáž na berlínské Universität der Künste. Patří ke generaci autorů, jejichž tvorbu výstižně označuje název recenze Jozefa Mrvy This Experience Was Born Digital (Artalk, 2015), tedy k mladší generaci, pro kterou jsou mobilní a webové technologie přirozenou součástí života. Její tvorba čerpá z nezměrnosti datového obsahu na internetu a z vlastní zkušenosti z konstantní přítomnosti v online prostoru.

Ivana Pavlíčková (*1990, Hranice, ČR) je umělkyně, věnující se experimentálním objektům a instalacím. V současnosti pracuje především v oblasti keramiky, kterou propojuje s 3D technologiemi. Žije a tvoří v Drážďanech. V roce 2017 absolvovala na katedře volného umění v Brně, ateliér Michala Gabriela, po jednoroční stáži na Hochschule für Bildende Künste Dresden Prof. Martina Honerta.

Patrik Kriššák (*1986, Kežmarok, ČSR) absolvoval v roce 2011 FU Ostravské Univerzity v Ostravě (ateliér Malba I. prof Daniela Balabána). Ve stejném roce byl nominován na Rakousku cenu STRABAG Art Award a poté následovaly nominace Start Point Prize 2011 a Cena kritiky za mladou malbu a její přesahy 2012. V roce 2015 se účastnil Zlínského salonu mladých. Rezidenční pobyt absolvoval  například v Hlavním městě kultury 2016 A.i.R. Wroclaw. Kriššákova tvorba má experimentální povahu, jeho technika se řadí mezi neštětcovou malbu, rozvíjí tak modernistické tradice, které započaly již v 60. letech v Americe. S přesahem do současných trendů, které jsou ovlivněny informačními technologiemi a novými médii lehce rozlišitelným rukopisem odkazuje na tzv. "post digital age".